Most do Krajiny Terabithia

Jedna z nejkrásnějších věcí na světě je dětská fantazie. Fantazie, která se v moderním světě čím dál více a rychleji vytrácí. Proto děkuji za filmy podobného námětu, kde i dospělá duše na chvíli zapomene na každodenní povinnosti.. Ne že by to byl můj případ, já si svůj kus fantazie, který se mi při dospívání zmenšil, pořádně bráním. Vždyť je krásné na pár chvil utéct do svého světa a nechat problémy v realitě. A tak jako utíkali Jess a Leslie do svého království, já každý den utíkám do světa filmu. A když mám možnost vstoupit do příběhu, jež je kouzelný jako právě Most do země Terabithia, moje srdce plesá :o) (27.02.2010)

Mno, na to, že jsem po tomhle kousku šáhl hlavně, jako po "filmu se Zooey" bych měl být daleko víc zklamaný. A to nejsem. Na druhou stranu nejsem ani nijak zvlášť nadšený. Téma dětského světa fantazie se okoukat snad ani nemůže (alespoň ne mě), spíš mi přišlo že se v tomhle ohledu klidně mohlo přitlačit na pilu. Největší problém jsem měl s hodně roztěkanou náladou filmu, včetně několika scén, které do něj skoro nepatřily (Leslieino "waltdisneyhovské" dovádění s rodiči) a koncem, který byl přes snahu o hřejivost prázdňoučký a zanechal celý filmu balancovat na hranici instantní zapomenutelnosti. Naopak naprosto nejstabilnějším pilířem byl výkon malého klučiny, Joshe Hutchersona, kterému tímhle přeju zdar v budoucích rolích. Když k tomu přidáme o něco slabší, ale stále obdivuhodný výkon AnnySophie, mátě najednou slušný důvod tenhle nenáročný, dětský filmek zkouknout. Rozhodně neublíží. 60% (28.05.2008)

Únik. Od neporozumění nebo nezájmu okolí, školní šikany, krutosti světa a dalších nyní už možná malicherných problémů dětství a dospívání. Kdo z nás jej nehledal.. Pro mnohé jistě osobní téma, ale forma a technické zpracování nedovolí čerpat všechen potenciál. Na vině jsou nepřesvědčivé výkony herců (s výjimkou pevné křehkosti slečny Robb a dreamteachera Deschanel), disneyovské songy zvyšující tvorbu ušního mazu a i když o ně tady až tak moc nejde, lacině působící triky. Lacinější už bylo jenom to, že T-1000 z tekutého kovu pracuje v železářství.. Nemohu si pomoct, ale tematicky podobné Dangerous Lives of Altar Boys se mě svou autentičností dotklo mnohem víc. Možná i proto, že jen ti, co nejsou k tobě hluší, ovládnou srdce tvé i duši.. (21.05.2020)

Oč méně efektů a fantaskní výpravy, o to více duše a kouzla. Úvod možná působí dojmem rozněcovače fantazire pro vyhaslé emaře a emařky, nicméně výborný soundtrack a moc dobří dětští herci tomu dodávají radostné kouzlo svobodného fantazírování. Zvláštní směsice dětských omalovánek, Petera Pana a love story pro dospívající dostane nový rozměr po twistu, který pro mě překvapivě odkryl, jak moc jsem se dokázal do roztomilosti filmu vcítit. Velmi příjemné a nenásilně získané emoce, Gabor Csupo dokáže takřka do puntíku to, co Mark Forster se svou Zemí nezemí... podobně jako on sice nepřekypuje výraznou vizualitou, ale práce s postavami je výtečná a co bych to nepřiznal, i slzu jsem uronil. Film pro každého, kdo se rád vrací do dětství a občas bytuje ve snech. (13.05.2008)

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :) (26.04.2008)