Sunshine

Vždycky, když se dívám na podobné audiovizuální orgie s mizivým příběhem, mám pocit, jako kdyby si po úžasné předehře partner odskočil pro kondomy a už se nikdy nevrátil, takže v druhé poněkud horizontálně událostní polovině jsme se s drahou polovicí věnovali vlastním horizontálním událostem. Nechci domýšlet, jak bychom to řešili, vidět to v kině. (13.04.2012)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)

Osm lidí cestuje ke Slunci a vinou nešťastných a podivných příhod je jejich počet postupně redukován. Co je milé – z větší části nejde o děsuplnou vyvražďovačku á la Vetřelec nebo Horizont událostí (k němuž finále hodně inklinuje). Jednotliví členové posádky umírají víceméně pravděpodobným způsobem a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se nějaká vesmírná loď shodou nešťastných příhod musela jednou potýkat s řešením problému „je nás sedm, máme kyslík pro čtyři“. Sunshine podobně jako 2001: Vesmírná odysea balancuje mezi pravděpodobným sci-fi a méně pravděpodobným sci-fi. Méně pravděpodobné scény jsou zde však explicitnější a svým způsobem znemožňují jinou nežli režisérem nabízenou interpretaci. I díky tomu lze mluvit o multižánrovém snímku, konkrétně o akčním hororu vklíněném do pseudometaforického sci-fi, jež v sobě zahrnuje také několik téměř dojemných momentů hraničících s ekologickou agitací (važme si každého zeleného výhonku). Danny Boyle mezi jednotlivými žánry nebruslí s lehkostí mistra, film přesto nepostrádá silnou atmosféru, drží pohromadě a v několika okamžicích bere i ten neustále zatajovaný dech. To když se Boylemu podaří skloubit luxusní vizuální stránku s velkolepým hudebním doprovodem Johna Murphyho. Design vesmírné lodi nebo zlatého protislunečního skafandru je na hranici praktičnosti a efektnosti. Totéž platí o chování postav, které by občas mohlo být logičtější, ale ztratilo by tím na divácké přitažlivosti. Film je tak po celou dobu zábavný a jen zřídkakdy hloupý, nebo lépe řečeno jen zřídkakdy překročí hranici akceptovatelného. Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. Danny Boyle se po sérii lehko zapomenutelných pokusů o cosi (Millions, Pláž, Extra život) doslova a do písmene vrací na výsluní. 85% Zajímavé komentáře: Renton, Dan9K, Ender66, Weirdman, Martinius, dawydx (28.08.2007)