Sluníčko na houpačce

Samotná zápletka, kdy jako vždy milá a usměvavá Marta Vančurová spolu v Jiřím Bartoškou řeší převoz jednoho klučiny (Matěje) z dětského domova do Prahy na převzetí první ceny z výtvarné soutěže, mi úplně nesedla. Moc věrohodně na mě hlavně nepůsobily ony neustálé návštěvy Vančurové u všech těch možných osob spjatých s Matějovým dosavadním životem. Je jasné, že scenáristicky zde bylo účelem, aby se divák toho mohl o těžké Matějově životní situaci co nejvíce dozvědět a to z různých úhlů pohledu. Ale dost pochybuji, že by se někdo tak intenzivně zajímal o něčí cizí osud a věnoval tolik času návštěvám cizích lidí, jak to ve filmu činí postava Vančurové. To všechny ty scény vzájemné interakce mezi postavou Bartošky a Matějem mi přišly mnohem uvěřitelnější. A hlavně i mnohdy docela vtipné a velmi lidské. Nejsilnější mi ovšem přišla scéna, kdy je malý Matěj se svým tátou alkoholikem (skvělej Petr Čepek se svýma typickýma "psíma" smutnýma očima) a snaží se jej přesvědčit, že "rum je blbec". Jinak jsem moc nerozuměl, v jakém vztahu spolu vlastně byli v tomto film Vančurová s Bartoškou (staří přátelé/milenci v nezávazné vztahu). Celý film pak končí tak nějak divně do ztracena a vlastně i dost smutně. Coby televizní snímek to nebylo špatné, ale možná jsem (i kvůli mé oblíbené Martě Vančurové) čekal maličko víc. (10.09.2018)

Ten klučina byl na svůj věk až moc přemoudřelý. Citace zákonů o rodině a paragrafů mi nepřišla normální. Ale zatím vším byla situace ve které se nacházel. To vše formovalo jeho charakter a on se tak bránil proti vnějšímu světu. Milenu Dvorskou mám jako herečku ráda a docela si jí i vážím, ale tady hrála strašnou krávu. Marta Vančurová zase do všeho moc šťourala. (16.01.2012)

Nečekaně dobrý avšak smutný film. Řekl bych, že je zde dobře poznat, že scenář psala žena. Adamec tady pochlapil a jestli se tu něco opravdu mimořádně zdařilo, pak to byl výběr herců. Marek Mikuláš tu nijak nepřehrává, mladý Bartoška se skvěle hodil do role bezstarostného chlapíka, který však jak se později ukáže má také nějaké ty šrámy na duši a nedořešené záležitosti. Marta Vančurová opět krásná jako vždy s tím svým zvláštním smutkem ve svém herectví, které mám u ní tak moc rád, no a na závěr nekompromisní Petr Čepek. To je prostě PAN herec ! Skvělý byl i Karel Heřmánek v roli ředitele dětského domova, který by se dětem rozdal, ale přesto jim nemohl být rodičem po kterém toužily. Film i zajímavě končí a dává mu to punc reálnosti. Možná si dnešní divák odplivne nad tehdejším socialistickým řešením pěstounské péče či adoptováním dětí, ale ono je to stejné dnes jako tehdy. Změnilo se snad jen pár zákonů a paragrafů. Dětské domovy jsou plné dětí, které nikdo nechce. Dětí, které by chtěli být milovány. Dětí, které vědí, že jsou i jiné šťastné světy. A občas to někde po adopci neklape a dítě se vrací zpět. Traumatizované o to více, že si přivonělo světa tam za zdí.Proto strašně fandím projektům jako jsou SOS Dětské vesničky, nebo každému páru, který by děti chtěl mít ale nemůže. Všem těm, kteří by chtěli být těm opuštěným maminkou a tatínkem. Tohle je už po několikáté, co jsem nucen konstatovat, že ne vše normalizační rovná se blbé a nekoukatelné. Dávám za 4 loky rumu i když pít je špatné ! * * * * (01.02.2020)

Další z dětských filmů o dětech z 80. let. Existují tedy lepší filmy (Počítání oveček), ale Petr Čepek coby alkoholik milující svého syna je výborný. Marta Vančurová byla trochu otravná, jak během jednoho dne navštívila tolik lidí a ptala se jich na spoustu věcí, ač jí do toho vlastně nic moc nebylo. Například jak šmahem odsoudila Matějovu matku, to se mmi moc nezdálo. Milena Dvorská ztvárnila svou roli opravdu přesvědčivě. Brrr. (18.01.2012)

Takto silní scénáristé jako byla ve své době Milena Mathausová dnes ve filmovém průmyslu opravdu neskutečně chybí. Ta své příběhy ze života k zamyšlení, dojetí a snad i porozumění uměla vskutku mistrovsky podat. Tento o chlapci z dětského domova toužícího žít se svým otcem, nese jistou tragédii života nesoucí se po staletí. Otec žijící sám touží po chlapci také, jenomže alkoholový démon vše zhatí a nešťastní jsou potom oba dva. Příběh se točí kolem výtvarné soutěže, ale je to jen záminka k psychologické rozpravě během chlapcovi cesty k převzetí hlavní ceny, kam ho vezou učitel s učitelkou, o kterých si chlapec zprvu myslí, že to jsou jeho nový rodiče tzv. na zkoušku, kteří mají nejen soucítění s jeho osudem, ale i stále silnější myšlenky mu pomoci. Kromě otce tu není opomenuta ani chlapcova matka a tak jejím prostřednictvím se dozvíme jak to vlastně s ním bylo už od početí. Marek Mikuláš tu ve svém věku vytvořil vskutku mistrovský herecký výkon a tak následná cena byla opravdu zasloužená. Problematika dětí v dětských domovech a vcítění se do jejich myšlenek a touhách tu je přednesena naprosto bravurně a s patřičným respektem. Lepšího filmu na toto téma snad už v České kinematografii ani není. (04.10.2015)