Cesta na Guantánamo

Příběh čtyř muslimských kluků z Tiptonu nedaleko Birminghamu je vyloženě příšerný. Navíc autor zvolil polodokumentární styl, ve kterém střídá výpovědi skutečných aktérů s hranými rekonstrukcemi jejich „výletu“. Je to silný příběh, jaký by se snad ani neměl stávat. Chování (nejen) amerických věznitelů si totiž nijak nezadá s praktikami připomínajícími výslechy StB v 50. letech. A je jasné, že takovéhle chování by se nemělo tolerovat, ani kdyby to, z čeho hrdiny podezřívali, byla pravda. (16.07.2006)

Pokud mohu soudit, tak toto byl nejlepší dokument, který jsem letos (2006) ve Varech viděla. Nápad spojit dokument s hranou formou se velmi povedl a mě jako diváka emocionálně vtáhl do příběhu čtyř muslimů nespravedlivě obviněných z terorismu. Nemám ráda Bushe a za věty podobného typu (citace z jeho projevu) "Nesdílejí hodnoty jako my." bych mu fakt nakopala p****. Jaké hodnoty sdílí pan B.? Aktuálně byl velmi trefný Putin před summitem G8, když Bush kritizoval demokracii v Rusku, načež mu na to Putin opáčil, že o takovou demokracii jako v Iráku, on nestojí... (20.07.2006)

Silné a autentické. Takto by to malo vyzerať, keď chce niekto opísať udalosti dokumentárnym spôsobom (áno, narážam na ospevovaný Let č.93). Veľmi ťažká téma, ktorá ukazuje nezmyselnosť vojenskej mašinérie a hlúposť (nielen) amerických vojakov. Nezlomiť sa a odolať neľudskému tlaku, len kvôli tomu, že ste v nesprávny čas na nesprávnom mieste, to je hrdinstvo. Najmrazivejšie na tom je to, že stovky ľudí v podobej situácii muselo zažiť niečo omnoho horšie... (12.01.2007)

No... ehm.... chlad, chlad a ešte raz chlad. Film nepresvedčil o motivácii štyroch Britov pakistanského pôvodu vyraziť si tesne pred svadobnou veselkou do Američanmi bombardovaného Afganistanu. "Len tak si užiť, "Majú tam také veľké chleby" či, "Treba nejako pomôcť Koránu" - sú vratké dôvody pre rozlúčenie sa so slobodou vstupom do vojnovej zóny. Drsne nezapôsobili ani väzenské tortúry. Respektíve ako protipól by som rád videl dokument o väzňoch Talibanu, či muslimských štátov všeobecne (vinných, nevinných aj podozrivých) - a práve porovnaním postupov by sa dalo hovoriť o miere demokracie toho, ktorého štátu. O postupoch našich bratov v Alahovi nás však zväčša nemá kto informovať, pretože odrezané hlavy mlčia. Tretia svetová, ktorú radikálni islamisti nenápadne rozpútavajú na všetkých frontoch si podľa mňa vyžaduje mimoriadne opatrenia. V dokumente sa hovorilo o drsných prvých dvoch, troch týždňoch v zajatí - potom bolo vidieť v rukách guantanámskych väzňov aj Korán, oddych, normálne vypočúvanie. "Verbálno/podpisoví ochrancovia ľudských práv" páchnúci dobrými mravmi často tolerujú ponižovanie a týranie pri výsluchoch grázlov drsniackymi policajtami v kriminálkach. Rovnaké postupy však posudzujú ako neprípustné mučenie pri vypočúvaní obdobných grázlov americkými mariňákmi (podľa ich vlastných slov boli dvaja z troch väzňov rok držaní anglickou políciou za fyzické napadnutie a lúpež) . Zdá sa, že európska fóbia z USA a z nej vyplývajúce drukovanie každej zámienke kopnutiu si do nej je večná. Podotýkam, nehodnotím vinu alebo nevinu hlavných hrdinov - pretože o toto ani nešlo - dôležitá bola urputná snaha režiséra s vymačknutím slzy presvedčiť, že zlí Američania ubližujú chudákom nevinným Arabom. Keď dokument o mučení, namiesto tejto agitky si radšej opakovane pozriem skvelý Standard Operating Procedure od Errola Morrisa skúmajúci osobné zlyhania naprieč systémom pravidiel vojenskej inštutúcie. (19.08.2009)

Nevím nakolik je tento film pravdivý, a nakolik jde o protibushovskou propagandu, protože jsem v Guantanámu nebyl, ale je fakt, že vedle praktik, které používají američtí vyšetřovatelé v tomto filmu, vypadá středověká inkvizice jako parta hodných strýčků. Vězni třeba musí dřepět celé dny na sluníčku, bez jediného pohybu a nechat se pomalu grilovat, nebo jsou zavření v cele s blikajícím světlem, ruce mají přivázané ke kotníkům a jsou nuceni poslouchat na plné pecky metal (zde musím Američany pokárat za nevhodný výběr hudby, kdyby jim pustili třeba Standu Dolínka, budou mít přiznání do deseti minut) a čas od času jsou přivedeni na kobereček před vyšetřovatele, který se pokouší o naivní chytáky typu "Tvůj kamarád nám prozradil, že patříš k Al Kajdě. Tak nám řekni, kde je bin Ládin, a můžeš jít domů". A do toho pár z kontextu vytržených záběrů Bushe a dalších politiků, jak tvrdí, že se zajatci zacházejí lidsky v souladu s mezinárodními úmluvami. Prostě film je to velmi sugestivní, ale... (01.07.2006)