Tajomstvo oceánu

Tajemství oceánu si neklade za cíl vzdělat či poučit, na to je příliš lyricky povšechné, ale ohromit, unést majestátními záběry vodních mas a nepředstavitelné rozmanitosti podmořského života. Daří se mu to i díky hudební symfonii George Fentona, přestože sem tam by neškodilo něco se dozvědět (obecně střídmý komentář se odmlčuje na dlouhé minuty). [Kdysi poprvé za 5 * ze samého nadšení z (tehdy) unikátních obrázků.] (14.12.2023)

I to tajemství nakonec přišlo, i když jsem už nedoufal a já za takové tajemství oceánu považuju unikátní záběry z téměř neprobádaných míst na samotném mořském dně. Je pravda, že se snažíme dobýt vesmír, ale prakticky netušíme, co se děje v těch nejhlubších a nejtemnějších zákoutích naší planety. Když speciální badatelská ponorka sjede podstatně níže a zachytí všechny ty nevýslovně překrásné živočichy, kteří svým tělem prozářili černé dno oceánu, jen těžko někdo uvěří, že se jedná o realitu a ne o sci-fi, takže už jenom proto se určitě vyplatila ta zhruba hodinová plavba "všedními" záběry, abych si mohl vychutnat něco nového, do určité míry dost raritního, něco, co mi vyrazilo dech. A právě toto tajemství dělá z tohoto dokumentu naddokument. (14.12.2011)

Je pozoruhodné, čeho lze dosáhnout velkým prostříháním dokumentárního cyklu. Vznikne film pro krásu, oslava nám tak vzdáleného a nedostupného světa. Každý záběr uchvátí svým půvabem daného prostředí, nebo zobrazeného zvířete. Každý pohyb je ve složitém procesu synchronizace fascinujícím způsobem života a přežití. Každý tón hudby podkresluje dokonalým způsobem směs obrazu a ladného pohybu. Výsledkem je působivá pocta vzdaná mořským hlubinám a záhadnému životu v nekonečné modři. Ladnost, synchronizovanost, mokrost, lov, půvab, úchvatnost, vznešenost, majestátnost, urozenost, přirozenost, elegance. Je to okázalé a strhující podívaná. Je to svátek pro oči a rozkoš chvění z té působivé podmořské krásy, která nás stále a opakovaně bude uchvacovat a povznášet. (14.10.2012)

Je to krásnej dokument. Vůbec se nedivím, že ten věděc, kterýmu to ukázali zůstal stát s otevřenou pusou a tvrdil, že to musí být počítačová animace. Po takové hodině filmu si začnete říkat, kolik proboha má modrá barva odstínů? Kolik ryb tam ještě je? Jaké úžasné barvy a tvary ještě mají? Některý záběry jsou opravdu nádherný, jako kdyby vypadly přímo z nějakýho animačního studia (například rej kladivounů, rej delfínů, korálové útesy obklopené červenými rybkami, finální rej všech možných zvířat včetně žraloků, delfínů a albatrosů spousta dalšího). Jenže to bohužel není dokument, ze kterýho by se divák něco dozvěděl. Jako kdybych byl při sledování hluchý a neuměl ani číst titulky a jen viděl děj. Michael Gambon má příjemnej hlas, ale to co říká není výklad k dokumentu, protože neřekl víc jak dvěstě vět, z nichž většina je buď obecně známých nebo popisujících děj filmu. Hodně mi tam chybělo říct, co to vlastně vidím, protože žádnej odborník na podmořskej život nejsem a koukat devadesát minut na něco, o čem se ani nikdy nedozvím, jak se jmenuje, to je ztráta času. Ale co zase bylo úžasný je hudba George Fentona, ze začátku mi připomínala Statečný srdce, pro každou větší skupinu zvířat byl vlastní hudební motiv. Pro delfíny tak nádherně hravá, že jsem už jen při poslechu viděl, jak dovádí a poskakují. Některé okamžiky mi zase připomínala Donnerova Supermana, prostě nádhera. Akorát ten nedostatek faktů o zvířatech mi vadil. (19.05.2006)

Úchvatný dokument, na kterém zamrzí snad jen absence bonusů ve výbavě DVD disku, protože já osobně bych uvítal nějaký ten film o filmu, jak se tohle všechno natáčelo, protože ty záběry? Tak jasné, čisté, barevné a klidné - zajímalo by mne, jak byly kamerou pořízeny... Díky nim vás to totiž do děje vtáhne natolik, že máte pocit, že to vy jste právě teď tím rejnokem, co si při dně oceánu hledá svojí kořist nebo ta malá rybka, co se za noci krčí v poslední skulině korálu, aby zde našla útočiště, než se zase hladinou protáhnou první sluneční paprsky... Prostě se jenom kocháte a v hlavě se nevyhnete filozofické myšlence, že příroda si stejně všechno zařídila po svém už dávno a nejlépe - ať jde o uzpůsobení živočichů danému prostředí (od nejchladnějších koutů po ty nejhlubší) nebo o věčný koloběh potravního řetězce... Společně s hudebním doprovodem se stává z tohoto dílka skutečně pohádková podívaná... P.S. Mariánský příkop vypadá jako hotová brána do pekel... :) (05.08.2010)