Životy tých druhých

Before the Fall of the Berlin Wall, East Germany's Secret Police Listened to Your Secrets. Životě těch druhých jsou famózní variací na Coppolův Rozhovor, kdy se otevřeně ke svému předobrazu přiznávají jak výstavbou samotného díla, tak i přimou citací konkrétních scén, akorát jim dávají jiný náboj (ideologický, emocionální...)._____ Osobně je však spíš vnímám jako takového nepřímého pokračovatele Verhoevenovy Černé knihy, nejenom proto, že ústřední roli ztvárnil příjemně utlumen Sebastian Koch. To proto, že oba filmy jsou okázalou hrou s divákem, schématy a klišé, jejich variováním a zaměřením se na jejich rub, oba filmy pracují s "hraním/předstíráním" jako ústředním motivem a oba jsou kompozičně neuvěřitelně promyšlené._____ Herci umísťování do středu záběru, zdánlivá nevyplněnost prostoru a dalši hrátky s mizanscénou dávají pocit bezútěsnosti a neschopnosti se dostat z prostoru, resp. režimu. Potěšující je i to, že v jinak žánrově jasně vyhraněném filmu fungují bezchybně ironické či cynické podtóny, úhel pohledu je nestranný a je na divákovi, jak bude celý příběh (opravdu výjimečně dobře odvyprávěnjý a vymyšlený) vnímat. Ale návodnost je jasná, pozorovatel je divákem, šéf v pozadí se slabostí pro krásnou herečku zase režisér a podezíraný a odposlouchávaný herec, který netuší, že účinkuje "ve filmu"._____ A až to zjistí, zůstává otázka, zda-li dopadne jako Gene Hackman... jenom nesplachvoat ten záchod, jenom ho nesplachovat... (20.06.2007)

SPOILER ALERT!!! A pak že prasata nemůžou lítat! Co by ne, když se z fízlovské svině stane strážný anděl... Film diváka vrací o čtvrt století a nechává ho nahlédnout do metod dederónské Stázičky. Věrně se podařilo vystihnout atmosféru strachu, věčně bublajícího pod povrchem, paranoiu, papalášskou zhovadilost a špiclování na nejvyšší (?) úrovni. Ať se mladí komunisté podívají, jaká "idylická" doba je minula a jakou by chtěli zpátky, zblblí řečičkami rodičů s pokroucenými vnímáním toho, co je správné a přirozené. Nepostřehla jsem informaci, že by snímek byl natočen na podkladě skutečných událostí a tak zápletku řadím do říše pohádek. Nějak se mi holt nedaří uvěřit tomu vyměknutí hlavního hrdiny - vždyť ve své kariéře musel šmírovat nejeden zajímavý příběh, vidět/slyšet spoustu sviňáren, tak proč by ztráta loajality, změna hodnot a životních postojů přišla u sledování celkem všedního páru dramatik x herečka? A vážně by se Stasi spoléhali na přepis agentů - to nebylo možné v té době rozhovory nahrávat? Pokud bych se však dokázala přimět uvěřit, pak by silný finiš bez debaty zasloužil hvězdičku a pár procent navíc. Čekala jsem prudší emoční ždímačku, přesto se mi film v zásadě líbil - zvláště s ohledem na německou produkci, která nepatří zrovna k mým oblíbeným. Rozhodně nabídnul pár dobrých témat k zamyšlení... bohužel se asi nezamyslí ti, co by to měli udělat v první řadě, že, soudruzi? 69% (19.09.2011)

Scénář: Florian Henckel von Donnersmarck .. Velmi dobře zpracovaný pohled na dobu nedávno minulou. Divácky zajímavě vystavěná sonda do tvrdého německého socialismu, kterému vládne špiclování Stasi. Tu excelentně zosobňuje agent HGW XX/7 (jen nějak uniká jeho motivace k „baladě o dobrém člověku“), ovšem ani další postavy nezaostávají, jsou slušně vykresleny a herecky ztvárněny. Snímek je hutně prosáklý tíživou, chladnou atmosférou totality a je v mnoha momentech až mrazivě paradoxní. Ale je tu i několik humorně odlehčujících scén - vyprávění vtipu o pohlavárovy strany v jídelně je dokonalá, neméně pobaví i výtahový rozhovor s chlapcem. (30.01.2007)

Dost se mi to líbilo. Jak po technické stránce (výborná kamera, hudba), tak po obsahové (silný příběh). Jediný problém filmu pro mě (i pro ostatní uživatele soudě dle jejich reakcí) bude kromě krapet natáhlého konce (to "věnování" mi nevadí) nevyrovnaná postava Wieslera. Jeho diskutabilní chování a proměny. Jenže já v tom neviděl nějaké super probuzení svědomí či záchvat lidskosti, morálky, cti nebo já nevím čeho, jako hlavního hybatele bych tu označil lásku (pokud to není moc silné slovo) ke Christě. Ta přece spustila protichůdné jednání jinak své práci oddaného chlapa (co ostatně jiného než ženská). To, že se to vyvinulo a dopadlo krapet jinak než on sám chtěl, byla prostě smutná ironie. Vlastně docela hořký paradox, včetně těch díků od nepravé osoby. Silné 4*; nevím sice, jestli tenhle film má přímo na Oscara, ale když ho dám do srovnání s Faunovým labyrintem a Volverem, tj. filmy, které byly uvedeny jako jeho protikandidáti v tomto roce (cituju zajímavosti), tak bych ho určitě přiklepl Životům. A jeden vtip na závěr (i když to co přišlo po něm bylo krapet z černějšího soudku): "Honecker, soudruh generální tajemník se dívá na slunce a říká: Dobré ráno milé Slunce. A Slunce odpoví: Dobré ráno milý Erichu. V poledne se Erich znovu podívá ven a říká: Dobrý den milé Slunce. A Slunce říká: Dobrý den milý Erichu. Večer po práci přijde Honecker zase k oknu a říká: Dobrý večer milé Slunce. Ale Slunce mu neodpovídá. Tak říká znova: Dobrý večer, milé Slunce. Co se děje? A Slunce mu odpoví: Teď mi už polib prdel, jsem na západě." (24.08.2011)

Mrazivé. To byla první věc, která mě napadla krátce po skončení tohoto skvělého filmu. Das Leben der Anderen je výborný snímek, který mi trochu poodhalil, jak to vlastně tenkrát v NDR vypadalo. Já, člověk tímto systémem nezasažený, (řekl bych naštěstí) tuhle dobu znám jen z vyprávění a proto nemůžu říct, jestli tam nebylo něco přikresleno, ale jak tak čtu komentáře pode mnou, tak se zdá, že ne. Navíc teď jsem se dozvěděl, že tento snímek porazil v oscarovém klání i Volvera, který se mi dost líbil. Ale musím uznat, že oprávněně si odnesl Oscara. Prostě nemám slov. Skvělý film, který je zapotřebí vidět a určitě ne jen jednou. (24.08.2010)