Životy tých druhých

Also, geben Sie uns den Oscar, oder was? Aniž bych chtěl nějak umenšovat kvality všech komponentů tohohle nepochybně výtečně zvládnutého filmu (navíc celovečerního režijního debutu), je to přesně tahle věta, co si v souvislosti s Životy Těch Druhých vybavím na prvním místě. To jak se Ulrich Mühe vnitřně i projevem dokonale proměňoval (jakkoliv mu to nežeru), to jak jeho život se sluchátky kontrastoval s tím "luxusem", který mu jeho práce přinášela, jak přesná byla Martina Gedeck, co za dokonalé hajzly byli všichni ti potentáti, to všechno se mi hlavou prožene vždycky až poté, co si řeknu, že tohle je sakra přesně ten typ filmu, který si říká o filmové ceny - však jich taky doma posklízel, že až hanba pluť. Lidi prostě chtějí takové nereálné hrdiny (Müheho i Kocha), a melodramatická rozuzlení s pohádkovými tečkami. Na první zhlédnutí to na mě ovšem působilo právě tak, jak podle tvůrců mělo. Míň než 80% by byla urážka, ale pro boha živého, nesrovnávejte tohleto s našimi Pouty. Je to zhruba podobné srovnání jako když si teď v Odvážných Palcích Irena Hejdová ulítla a nadnesla, že by Green Lantern mohl být podobný Pánovi Prstenů;) Tak či onak, tohle - a ne dementní rádobykomedie o Hitlerovi - měla být poslední role Ulricha Müheho, velkého to herce. (21.08.2011)

Další případ, kdy síla námětu táhne celý film. Tady to ale není tak jednoznačný úspěch. Chyběla mi pořádná gradace a skutečné navození atmosféry. Bylo to neustále odtažité a já se s jedinou z postav nedokázal úplně sžít, což u filmu založeného na osobní tísni rozhodně je problém. Až moc velká sázka na jistotu s tíživým tématem blízkým německému (a ostatně i našemu) národu je očividná. Takové Ucho dokázalo ve dvou lidech a přímo v roce 1968 navodit mnohem přesvědčivější atmosféru. (02.05.2010)

Film, který asi nenadchne každého diváka, je třeba mít na něj náladu, popřípadě si ji udělat...Líbilo se mi vykreslení charakterů postav - zejména Mühe se role velmi bravurně zhostil a představuje záporáka, který nakonec dokáže i své city projevit....Je dost hrozné si představit tu dobu (dlouho jsem ji nezažil, navíc ne v Německu), když se nedalo nikomu věřit a každou chvílí hrozilo (jste-li nějak apoliticky angažovaní), že Vám Stasi vtrhne do domu a buď za Vaší přítomnosti a přítomnosti rodiny odvede nebo bez Vašeho vědomí vpadnou do bytu se svým nádobíčkem a poté sledují každý Váš krok....Tomuto filmu bych klidně mohl dát 5*, ale jaksi celá ta atmosféra mě zanechává na hezkých 4*. (09.04.2008)

║Rozpočet $2miliónov║Tržby USA $11,286,112║Tržby Celosvetovo $77,356,819▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,205,919 //počet predaných kusov 223,225║ Téma veľmi dobrá a aj jej prevedenie, len tak strašne pomaly, pomaly odprezentovaná. /60%/ (31.10.2008)

Celovečerní debutant Florian Henckel von Donnersmarck si pro začátek nevybral zrovna úsměvnou látku. Vrací se totiž do osmdesátých let k praktikám německé tajné policie STASI. Ta je schopná čtyřiadvacet hodin denně špiclovat nebo následně zastrašovat kohokoliv, na koho strana prstem ukáže. Té se tak jednoho krásného dne znelíbí autor divadelních her Georg Dreyman, jehož partnerka, uznávaná divadelní herečka Christa-Maria Sieland se zapletla v nejvyšších místech. Na starost si je vezme robotický poskok a samotář Gerd Wiesler, jemuž tenhle kšeft obrátí život naruby. Režisér dokonale zvládá zachytit atmosféru všudypřítomného strachu, vše okolo je stylizováno do vybledlých odstínů a nejistota je z plátna cítit. Dal si záležet s autenticitou, propracovanými dialogy i výběrem herců, které podávají kompaktní a soustředěné výkony. Škoda jen, že přerod Wieslera v pochybovače je trošku zamlžený. Jeho motivy mi po projekci zůstaly tak trochu nečitelnými. (18.07.2010)