Dotkni sa ohňa

Hodně silný příběh z černého kontinentu, který nese poselství a skutečnou realitu , která je ve filmu natočena v duchu hrdinství tamních obyvatel. Jistě se Noycemu podařilo zachytit danné téma při kterém si vzal herce v hlavních rolích jímž sedí role jak zadek na šerbli. Tim ač ho nemusím ukázal svou kvalitu a ztvárnil roli vyšetřovate tak prilantně, že jsem se nemohla dočkat dalších rafinovaností jím stvořených, kdy vyslíchá nebo pátrá...Prostě bomba kousek.... (24.04.2007)

SPOILER! Příběh nás zavádí do období kdy byl naplno uplatňován v Jihoafrické republice apartheid - tedy politika rasové segregace. Bílí osadníci z Německa, Holandska naprosto regulérně uplatňovali silou rasovou segregaci a diskriminaci černého obyvatelstva. Původní obyvatelstvo celé řady kmenů avšak s tmavou pletí mělo samostatně vyčleněné školy, dopravní prostředky atd.. Bílí se k nim chovali s odstupem a někdy i odporem jako k méněcené rase či levné pracovní síle. Samozřejmě to vedlo k několika vlnám odporů. Perzekuce často zasahovala nejen přímé odpůrcé zřízení či dokonce teroristy, ale i jejich blízké či zcela nevinné. A to je příběh hrdiny tohoto filmu. Pracuje v rafinérii holandského vlastníka, je mistrem, snaží se jen makat a přinést domů peníze. Ve svém volnu trénuje děti ulice ve fotbalu a politika ho nezajímá. Po jedné ze sabotáží v rafinérii si jej však vyhlédne bezpečnostní služba a snaží se z něj vymlátit doznání. On nic neprovedl, byl loajální, ale vyšetzřovatelé mu to nevěří. Když se nakonec prokáže že to nebyl, je už po takové masáži, že se v něm cosi zlomí. Během mučení se hrdina rozhodne se tomuto zlu postavit. Proto odchází do Angoly aby se vrátil zpět s revolučními osvobozeneckými jednotkami. Jeho cíl je jediný, vyhodit Búrům do vzduchu tu jejich rafinérii... Snímek je námětem i dějově hodně podobný filmu Nevyhlášená válka (2005). Také mně připadal závěr a finální drama tak trochu odfláknuté. Nicméně většina filmu byla hodně zajímavá a umožnila si představit tu tíživou situaci černého obyvatelstva, které ač ve své zemi si v JAR museli nechat lecos líbit od bílých. Tim Robbins zde hraje záporáka a velitele bezpečnostních složek Holadanů. Vystupuje uhlazeně, jeho pěstěné ruce nejsou od krve. jsou to však ony, které jeho gorilám ukazují koho nechat umlátit, přitopit či zmrzačit při výslechu.... Koho zajímá situace v JAR před nástupem Nelsona Mandely ať toto dílko rozhodně nevynechá. Tři magentické výbušniny. * * * (08.03.2013)

The spark that ignites us, unites us. Někteří režiséři by se neměli pouštět do závažných témat, které jsou v součastnosti v kurzu. Phillipe Noyce je jedním z nich. Oceňuji to, že všechny složky v tom filmu jsou záměrně "low", od vyprávění sloužící kamery po umírněnou režii až k podehrávání herců na všech frontách, takže Dotkni se ohně má daleko k sentimentu, patosu či kýči, ale s tak debilním scénářem, v němž je vše černobílé, to na víc než průměrné hodnocení nevystačí. V podstatě se mi jenom potvrdilo, že Phillipe Noyce je režisér, který nezvládá udržovat diváka v napětí po celou dobu filmu a skutečný drajv je cítit až v samotném závěru (Úplné bezvětří, Vysoká hra patriotů, Někdo se dívá... a teď i Dotkni se ohně). Ve výsledku další z řady ambiciózních filmů o JAR, který obdobně jako Poslední skotský král dojel na tradiční thrillerovou výstavbu, s nefungující dvojkou Luke-Robbins a s předvídatelností od začátku do (nezvládnutého) konce. (08.04.2007)

Určite sa z toho námetu dalo vyťažiť viac,ale ináč to nie je zlý film.Apartheid určite nebola dobrá vec,na hony vzdialený od demokracie.Trochu smutný a trochu šokujúci film.Tri milióny bielych a 22 miliónov čiernych.Ale už koncom osemdesiatich rokov bolo vidieť,že apartheid nemôže dlho vydržať.Padol v roku 1991.Černošské ghettta bez elektriny,bez vody,bez kanalizácie.Je to skutočný príbeh z Juhoafrickej republiky.Obyčajná černošská rodina,muž spácha teroristický čin,následne zatknutie,mučenie atď.Dal by sa nazvať politická dráma.Hodne silný príbeh. (29.05.2010)

Snimek s intenzivni atmosferou, uhrancive tonovanymi scenami, podrtzenymi vynikajicim soundtrackem - jednou mrazivym, podruhe africky pritulnym. Promyslena kompozice scen, stridajici zabery rasoveho utlaku s laskovne uklidnujicimi, smirlive narativnimi i akcne napinavymi. Mene slov a vice prostoru pro obraz a hudebni podklad tyto dojmy umocnuje, ovsem presto se nelze zbavit pachuti, ze velmi slibne naslapnuty pribeh vlastne az tak uzasny neni a prechod z peripetie do katatarze "vysvetlujice-osvetove", se tak trochu nezdaril. I presto, poselstvi ve finale ma svoji hloubku a celkove Dotkni se ohne zanecha v divakovi dojem. V nekom silnejsi, v onom slabsi, ale zanecha. (22.01.2007)