Princezná Mononoke

Princezná Mononoke ma prekvapila v tom najlepšom možnom zmysle slova. Počas dvoch hodín som bola do osudov vlčej bohyne a bezprostredného ľudského smrteľníka úplne ponorená. V obsahu sa divákovi črtá priam neuveriteľné množstvo bytostných myšlienok, ktoré som ani nebola schopná všetky vstrebať. Miyazaki vidí nezastrenými očami a k tomu viac, než bežný smrteľník. Veľmi krásny a duchovný filmový zážitok s typickou úžasnou ázijskou hudbou. (16.05.2010)

Ani den po zhlédnutí dost dobře nedokážu vstřebat dichotomii člověk versus příroda, kterou Mijazaki vystavěl. Já jsem zkrátka z mého kulturního okruhu zvyklý, že klišé podobných příběhů stojí na premise, že konání jdoucí proti přírodě automaticky vyvolává stud, pokud člověk není vpravdě zlosyn, protože v důsledku jsme všichni součástí přírody. Zde to ale nahrazuje samozřejmost, s jakou princ Ashitaka přijímal těžce zpochybnitelnou snahu paní železného města zabít lesního boha a to převážně díky mnohokrát zdůrazňované a nezpochybňované (protože pro aktéry nezpochybnitelné) propasti mezi zájmy (a samou podstatou) člověka a přírody. Ashitaka se zmůže jen na prosby, ať aktéři zanechají svárů, jeho loajalita ale nakonec vždy směřuje k lidské rase, nehledě na to, díky komu přežil různé útrapy a díky komu naopak trpěl. Fascinující a diametrálně odlišné od toho, jak funguje můj mozek. Inu, středověk. Mimochodem Kiddo má pravdu, český dabing materiál hrozně bagatelizuje a svádí mysl diváka nebýt pozorný k obsahu slov. Stejně tak se ztotožňuji s nutným upozorněním fmashe na fakt, že postavy z celého spektra (tedy ať už v našich očích kladných či záporných), v sobě nesou kousek "dobra" i "zla". Pán lesá přináší život i smrt, stejně tak ostatní. (17.03.2014)

Hodně jsem o tom filmu slyšela, víceméně samé superlativy, ale mě až zas tak jóóó neohromil, a možná je to právě těmi superlativy. Všechno vlastně bylo na jedničku- příběh, hudba, animace - jen mi trochu vadilo, že mají všichni stejné obličeje, ale to je nakonec muj problém, takže proč ne plné hodnocení? Třeba proto, že jsem nějakou dobu před tím viděla Trio z Belleville a to mi k srdci přirostlo nesrovnatelně víc. (25.06.2005)

U Mijazakiho jsem zvyklá na to, že jeho tvorba je podbarvena "chraňme přírodu - třiďme odpad - nepalme lesy", ale tentokrát toho bylo až příliš moc. Fantazií se opět nešetří, ty bílé potvůrky v lese se mi opravdu moc líbily, příběh byl také zajímavý, konec byl takový hořkosladký (což mi v tu chvíli vůbec nevadilo), přesto to pro mě je zatím jeden z nejslabších filmů, co jsem od Mijazakiho viděla. Prostě se mě nedotkl, tentokrát ne. Vždycky ve mně něco jeho tvorba zanechala, teď ani ťuk. Přesto je to kvalitní dílko, které určitě stojí za shlédnutí; mně jednou. Slabší 4*. (18.02.2009)

Tohle űberveledílo je pro mne jeden z nejlepších filmových zážitků všehomíra, nejen kvůli geniálně páně Miyazakiho v režii, ale hlavně ve scénáři, zbožňuji způsob, kterým je zde tvořen příběh. Příběh, kde je hlavní hrdina vlastně jen přihlížející kamínek mezi kolem "přírody" a kolem "lidským", ano má svou důležitou úlohu ve filmu, ale nepřiklání se k ani jedné straně konfliktu. Což je další skvělá věc, ani jedna ze stran dokonalého finálního zakončení není rozdělená do škatulek těch hodných a těch zlých, co vybrat za stranu? Divokou přírodu? Lidskou péči o nemocné? Kdo že je nejmenší prznič "dobra"? To jsou věci, které, ač neřečeny, rezonují hrdinou skoro po celou dobu (navíc ani on sám je příjemně nekladný). Co dál říct, než jen, že jsem se do tohoto filmu zamiloval a byl uchvácen jeho příběhem, výtvarnou stránkou, prostě vším..... (14.05.2012)