Princezná Mononoke

Princezná Mononoke ma prekvapila v tom najlepšom možnom zmysle slova. Počas dvoch hodín som bola do osudov vlčej bohyne a bezprostredného ľudského smrteľníka úplne ponorená. V obsahu sa divákovi črtá priam neuveriteľné množstvo bytostných myšlienok, ktoré som ani nebola schopná všetky vstrebať. Miyazaki vidí nezastrenými očami a k tomu viac, než bežný smrteľník. Veľmi krásny a duchovný filmový zážitok s typickou úžasnou ázijskou hudbou. (16.05.2010)

První produkt japonské dílny, který jsem viděla akterý mě vlastně přivedl na dráhu japonského anime a vůbec kinematografie opačné části světa. Snad pokaždé když ho vidím, dojme mě osud lesních bohů a na konci se neubráním pláči. Miyazaki nenásilným způsobem poukazuje na ekologickou problematiku světa a vykresluje lidi takové, jací jsou. Chamtiví, násilní a hrabiví. V tomto moři "lidskosti" se pohybuje Ashitaka, který to tak trošku spravedlivě táhne na obě strany a snaží se protipól Mono smířit s lidmi. Hayao Miyazaki nikdy netvořil jednoduché zlo, právě proto je tento film (nepohádka!) tak realistické. Dobře poukazuje na to, že každá karta má dvě strany. Velmi originální a kouzelný příběh doprovází fantastická hudba a kreslené scenérie vyráží dech. (Nikdy nepochopím jak někdo dokáže stvořit ať už v počítači nebo na papíře něco tak krásného). Škoda jen že se stále najde tolik lidí, kteří aniem odmítají nebo odsuzují či pomlouvají, ačkoli vlastně neznají vůbec jeho hloubku. Jsem ráda že jsem mohla na čt1 spatřit dabovanou Princeznu Mononoke. Teď už dávám přednost původní japonské verzi, protože to anime mě naučilo lásce k jejich jazyku.... (09.10.2008)

Neskutečně skutečný příběh plný krásy, zloby, čistoty a zášti. Padám na kolena před nezkrotnou fantazií Hayao Miyazakiho. Svět princezny Mononoke mě pohltil s takovou silou, která se dá přirovnat snad jen k velkoleposti Ducha lesa. Pořád nemůžu uvěřit této dokonalé skladbě vizuální nádhery, hudby, emocí, adrenalinu, přírody, lidské rozpínavosti a ničím limitované umění animace. Mocné. (16.04.2011)

Dívám se na filmy Hajaa Mijazakiho v chronologickém pořadí a líbí se mi, jak se jeho tvorba postupně vyvíjí, ale jeho rukopis přitom zůstává bezpečně rozpoznatelný. Princezna Mononoke je tedy další příběh se silným ekologickým podtextem, ovšem je to stoprocentně vážná fantasy s minimálním počtem momentů pro odlehčení, zato s maximálním počtem nejrůznějších magických poetických výjevů a s postavami, které rozhodně nejsou rozdělené na kladné a záporné - každou lze při určitém vidění světa pochopit, což celému příběhu dodává na působivosti. Monstrfinále je naprosto úžasné, ale nezapomenutelných scén je celá řada. (06.08.2023)

Spirited Over! Mnohem ucelenější, přímější, temnější, naléhavější a dospělejší než kupříkladu Cesta do fantazie, která vedle Mononoke vypadá jako nevinná dětská hra, byť stále ohromně okouzlující a imaginativně osvobozená (v jistém ohledu i saturovaněji). Doznávám, že ani v tom nejrůž... nejzelenějším snu jsem si nepředstavoval, že mne Mononoke zasáhne tak hluboce. Přemýšlím, kdy naposled jsem se střetl s nějakým uměleckým dílem, které by v sobě neslo tolik nevšední krásy, čarovného mystična a lásky k řemeslu. Je to nádherný (omšelé, ale dokonale příhodné slůvko), epický a nadčasový příběh tematizující odvěký princip duality (dobra a zla, smrti a života, atd.), nikoli však z přísně rozlišujícího pohledu Západu, ale z bytostně japonského, ovlivněného dlouhou tradicí šintoistického, zenového a buddhistického náboženství (demarkační linii jejích vyplňujících protipólů zamlžuje Miyazaki položením vratké a záměrně nachylované převahy). Je to příběh, který žije vlastním nespoutaným, bujícím životem, příběh, který při své anabázi stihne připomenout protiválečný subtext Kurosawových pozdních děl (dobývání Železného města dokonce snese srovnání s obdobnou scénou z Ranu), překvapit chytráckým rozkolem matriarchátu (Eboši) s patriarchátem (Asano) a vyrazit dech upřímným a nezastíraným ekologickým apelem, který nemůže nechat chladným žádného milovníka přírody, ba naopak doufám, že osloví i osoby, které neznají než ocel, beton a dusivý smog. Hayao Miyazaki, ta kráčející legenda, je zkrátka nejen etalonem japonské školy anime či chcete-li animovaného filmu obecně, ale i záštitou všech snílků, fantastů a zarytých rousseauovců. Precizně naanimované a krásou vyplněné. P.S. Nalezl by se tu ještě někdo, kdo se stejně jako já domnívá, že ztvárnění Ducha Lesa je se vší pravděpodobností inspirováno paleolitickou jeskynní malbou "Čaroděje" z Trois Freres? (02.02.2009)