Princezná Mononoke

Spirited Over! Mnohem ucelenější, přímější, temnější, naléhavější a dospělejší než kupříkladu Cesta do fantazie, která vedle Mononoke vypadá jako nevinná dětská hra, byť stále ohromně okouzlující a imaginativně osvobozená (v jistém ohledu i saturovaněji). Doznávám, že ani v tom nejrůž... nejzelenějším snu jsem si nepředstavoval, že mne Mononoke zasáhne tak hluboce. Přemýšlím, kdy naposled jsem se střetl s nějakým uměleckým dílem, které by v sobě neslo tolik nevšední krásy, čarovného mystična a lásky k řemeslu. Je to nádherný (omšelé, ale dokonale příhodné slůvko), epický a nadčasový příběh tematizující odvěký princip duality (dobra a zla, smrti a života, atd.), nikoli však z přísně rozlišujícího pohledu Západu, ale z bytostně japonského, ovlivněného dlouhou tradicí šintoistického, zenového a buddhistického náboženství (demarkační linii jejích vyplňujících protipólů zamlžuje Miyazaki položením vratké a záměrně nachylované převahy). Je to příběh, který žije vlastním nespoutaným, bujícím životem, příběh, který při své anabázi stihne připomenout protiválečný subtext Kurosawových pozdních děl (dobývání Železného města dokonce snese srovnání s obdobnou scénou z Ranu), překvapit chytráckým rozkolem matriarchátu (Eboši) s patriarchátem (Asano) a vyrazit dech upřímným a nezastíraným ekologickým apelem, který nemůže nechat chladným žádného milovníka přírody, ba naopak doufám, že osloví i osoby, které neznají než ocel, beton a dusivý smog. Hayao Miyazaki, ta kráčející legenda, je zkrátka nejen etalonem japonské školy anime či chcete-li animovaného filmu obecně, ale i záštitou všech snílků, fantastů a zarytých rousseauovců. Precizně naanimované a krásou vyplněné. P.S. Nalezl by se tu ještě někdo, kdo se stejně jako já domnívá, že ztvárnění Ducha Lesa je se vší pravděpodobností inspirováno paleolitickou jeskynní malbou "Čaroděje" z Trois Freres? (02.02.2009)

Princezna Mononoke je manifestem přírody, ne však z klasického černobílého pohledu. Schyluje se na boj mezi zvířaty a lidmi, ovšem ve víru konfliktů je více frakcí a každá má své zájmy a svůj pohled na věc. Právě díky této nepředpojatosti a nevnucování jasně definovaných dobrých a zlých postav, nepůsobí ono ponaučení otravně a provařeně. Taktéž díky zajímavým charakterům se dá film dobře a nepateticky prožívat... Avšak pouze za předpokladu, že netrpíte vrozenou silnou antipatií k japonskému anime, jako já. 6/10 (18.07.2009)

Znáte to každý, jste na film natěšeni, je vám doporučován, slyšíte na něj chválu ze všech dostupných stran a nakonec to na plný počet tak nějak nedopadne. Asi jsem fakt čekala nějakou pecku, která zasáhne mé srdce tak silně, jak silně dokázal Ashitaky vystřelit svůj šíp. Námět byl bezpochyby zajímavý, ale ten děj se mi zdál takový nesouvislý. Pořád jsem nerozuměla tomu, proč to princ hraje na dvě strany, když měl táhnout za jeden provaz s vlky a prasaty proti železnému pasu. Chápu, myslel to dobře, ale ... ale u filmu jsem prostě neseděla se zatajeným dechem, plná napětí, strachu o hlavní postavy a s dojetím nakrajíčku, no... Roztomilí byli malinkatí, lesní bůžci, líbila se mi animace v kouzelném lese, kdy se brodili průzračnou vodu k ostrovu. Také hudba je jedna z částí, která mě skutečně zasáhla. Skládat tklivé písně Japonci opravdu umí. Omlouvám se všem zaníceným fanouškům, ale víc než tři hvězdy dát nemůžu, byť bych ráda dala. (Challenge tour 2015) (02.04.2015)

Zaprvé bych rád poděkoval pražskému kinu Bio Oko za Mijazakiho festival, že se do tohoto projektu pustil a všem lidem, kteří ho společně se mnou podpořili a umožnili nám vidět tyto skvosty kinematografie na velkém v plátně a ještě k tomu v originálním znění. Mijazaki mě totálně emočně odrovnal, je to sice ponuré, smutné a depresivní ale naprosto dokonalé, pro mě vrchol animovaných filmů. [Mijazakiho festival Bio Oko] (18.01.2017)

Pro mě nejslabší epos z Hayaovy velkolepé filmografie, přesto s pocitem komplexního díla. Jakmile se po nezvykle nevýrazném rozjezdu poprvé objeví San, příběh chytne a až na malé výjimky nepustí až do působivého a animačně úchvatného závěru. Těmi výjimkami jsou epizody odehrávající se v Železném městě, které se snaží vměstnat do Mononoke trochu toporný humor, který tentokrát působí jako pěst na oko. Vše ostatní je ale pohádka v tom nejkladnějším slova smyslu. Kdykoli jsou v jednom záběru San a Ashitaka, ale hlavně, když Miyazaki rozdává nápady své bohaté pokladnice zvané fantazie. Vlci, lesní tvorečci nebo sám velký Duch lesa ve mně vyvolávali pocit, jako bych se díval na zfilmovanou báseň. (22.06.2006)