Elementární částice

S knihou se to samozřejmě vůbec nedá srovnávat, to je jasné. Postavy nabraly jiných významů, než měly v knize. Hlavní postava Bruno - úchylný prasák, je ve filmu vykreslen tak ze 30% otřesnosti. V knize to je zcela „nechutnej, odpornej, nesympatickej hulvát-misogyn“, pokřivený svou matkou, která na něj v dětství "srala", ale ty jeho osobní zpovědi a průpovídky, kterými častuje všechny ženy, které se ocitnou v jeho zorném poli, z něj vlastně dělají skoro sympatickýho padoucha a jsou nesmírně (slabý slovo) vtipné. Jeho vnitřní monology - to je naprostá paráda. Chápu, že to se do filmu dost dobře narvat nedá a taky se to nepodařilo. Naproti tomu jeho bratr Michael, v knize poměrně klaďas, který trpí tím, že "nic necítí" - je ve filmu zase vykreslen "o mnoho sympatičtěji" - no a tím taky ztrácí na kráse. Ve filmu je mu věnováno poměrně málo prostoru –, ale ta postava je tak složitá, že se asi zfilmovat nedala a bylo snazší se zaměřit na mnohem větší hovado Bruna. A nakonec Annabelle - křehká, krásná bytost, která miluje "nesprávného", vypadá ve filmu pro změnu jako Tyrolačka. Ta mi vůbec nekorespondovala s knižní předlohou. Bizarnost postav, která dělá tuto knihu jedinečnou a úžasnou, se ve filmu skoro vytratila. A to nemluvím o upraveném konci filmu, kde to končí „tak nějak dobře“, kdežto v knize to jde celé rovnou do prdele. Ale... nutno říct, že zfilmovat Michela Houllebecqa je asi práce přetěžká, takže nakonec: kdo nečetl knihu, může být spokojen. Protože i tak je to film ojedinělý. (11.03.2010)

Kdysi jsem si chtěl přečíst předlohu, ale nakonec jsem vzal zavděk filmem. Dvě hodiny ve světě Michela Houellebecqa mi přijdou až až, a četbou bych zase strávil několik dní. A možná bych zase začal uvažovat, jestli v něčem nemá pravdu. Tohle mi přijde jako dobrá adaptace, protože z ní autora pořád cítím. Pro běžného diváka to bude celkem soda, pro čtenáře Houellebecqova díla jen čajíček. (21.08.2012)

Je to zajímavé, ale s Ninou Hoss jsem zatím asi neviděl žádný vyloženě špatně film - a zde tomu není jinak (byť herecký prostor její postavy zde bohužel není velký). Totéž bych vlastně mohl říct i o Moritzi Bleibtreu - také on si vybírá role v samých perfektních filmech. Hodně mě tam bavila i Franka Potente, a rovněž zbytek herců je super (za zmínku stojí např. velmi atraktivní Martina Gedeck). Narazil jsem na tento film zcela náhodou a mile mě překvapil. Strašně mě to bavilo, jsou tam hodně silné emoce, odehrává se to na zajímavých místech (především v dějové lince s Brunem), a samotný závěr mě naprosto dostal. Povedený film, který rozhodně stojí za vidění. UPDATE 2.5.2020 - Na podruhé po třech letech jsem si ten film pustil bezprostředně po dočtení Houellebecqovy stejnojmenné románové předlohy a doslova jsem byl šokován, kolik látky z knihy bylo ve filmové adaptaci vypuštěno. Z Houellebecqa zde zbyla asi tak jedna desetina, a to samozřejmě ta nejvíc povrchní a "použitelná" pro film, a ještě tam i leccos dokázali překroutit (třeba osudy Annabelle, která v knize dopadla zcela jinak než ve filmu). Vlastně mě i dost zaráží, proč se tento francouzský román rozhodli zfilmovat zrovna němečtí tvůrci; nemám z toho filmu pocit, že by vůči předloze projevili nějaké zvláštní pochopení, spíše si myslím, že prostě sáhli pro literárním bestselleru celosvětově proslulého spisovatele, aby na to do kina přišlo co nejvíc lidí, ale za sebe říkám, že jako adaptace je to hodně nepovedené. Přijde mi nicméně zajímavé, že před 3 lety, kdy jsem tu knihu ještě nečetl, se mi to líbilo - u diváka nezatíženého znalostí předlohy zřejmě ten film fungovat může (ostatně hodnocení zde nemá vůbec špatné). (01.10.2017)

Jsem vysloveně háklikvá na jakoukoli zmínku o genetickém kódu, klonování organizmů apod., protože se ve filmech, televizi i novinách zpravidla objevují ve špatném kontextu a naplácá se kolem toho spousta hovadin (s odpuštěním), čímž se mate široká veřejnost. Do konce filmu pak většinou nezaregistruju už nic dalšího než černo před očima a v srdci divoký hněv. Tentokrát se to tak nestalo. Příběh postav, kterým se toho, co si přejí, dostává až příliš pozdě, mě zase rychle vtahnul zpátky. A za to si rozhodně zaslouží plné hodnocení! (01.07.2008)

Jeden z nejlepších románů současnosti zničen Oskarem Roehlerem a spol. Elementární částice jako román jsou značně filozofickým dílem, na což ovšem Elementarteilchen zvysoka kašle. Je to vlastně jen a pouze zfilmovaný děj. Vše ostatní chybí. Navíc je zfilmovaný špatně. Herecké výkony stojí za starou bačkoru, scénář je slabý a mnohokrát působí šroubovaně. Hudba je příšerná a jediné její světlé okamžiky jsou ty, kdy natvrdo vykrádá Philipa Glasse z Hodin. Měl-li být tento film adaptací Houellebecqovy knihy, naprosto selhal. (10.07.2010)