Elementární částice

Kámoš na mě vychrlil,že prej viděl skvělej film,a prej ať na něj kouknu,že to běželo na Filmbox extra.A že když se mi to nebude líbit,tak že se mnou už nepromluví.Musim podotknout,že jako filmovej divák je to člověk bez kouska fantazie,spíš výbornej do hospody.Tak sem film v neděli po obědě rozjel ,ale mít ho na fyzickym nosiči,tak ho po polovině filmu rozjedu na ulici autem(škoda,že nemá brácha tank).Děsivě utahaná nuda s těma nejhnusnějšíma skopčáckejma ksichtama,jaký sem kdy viděl.Tak to ne,tahle si zábavu nepředstavuju.20%. (29.01.2012)

Ukázka, jak film dovede zkazit pocit z knihy. Předlohou Elementárních částic je nehorázné porno v románu Michela Houllebecqa, který je ještě k tomu takovým tím typickým kunderovským textem, knihou, co se nedá vyprávět. Roehlerův přepis se o to přesto pokusil a výsledek je - vlastně nepřekvapivě - spíše než adaptací, deformací a redukcí. Zbylo tu jen jádro příběhu (vše přesunuto z Francie do Německa), to, podáváno velmi přístupně a nenáročně (za použití patetické, romantizující hudby v duchu německých filmů poslední dekády), je okleštěno od ironického a cynického tónu vypravěčské techniky Houllebecqovy knihy, a zaciluje na pohodlnou říši mainstreamu. Nevím, co z toho vyplývá: snad že Francouzi jsou inteligentnější než Němci.// Radku99: tu knihu si skutečně přečti, protože pak to pochopíš. (02.02.2010)

Je to zajímavé, ale s Ninou Hoss jsem zatím asi neviděl žádný vyloženě špatně film - a zde tomu není jinak (byť herecký prostor její postavy zde bohužel není velký). Totéž bych vlastně mohl říct i o Moritzi Bleibtreu - také on si vybírá role v samých perfektních filmech. Hodně mě tam bavila i Franka Potente, a rovněž zbytek herců je super (za zmínku stojí např. velmi atraktivní Martina Gedeck). Narazil jsem na tento film zcela náhodou a mile mě překvapil. Strašně mě to bavilo, jsou tam hodně silné emoce, odehrává se to na zajímavých místech (především v dějové lince s Brunem), a samotný závěr mě naprosto dostal. Povedený film, který rozhodně stojí za vidění. UPDATE 2.5.2020 - Na podruhé po třech letech jsem si ten film pustil bezprostředně po dočtení Houellebecqovy stejnojmenné románové předlohy a doslova jsem byl šokován, kolik látky z knihy bylo ve filmové adaptaci vypuštěno. Z Houellebecqa zde zbyla asi tak jedna desetina, a to samozřejmě ta nejvíc povrchní a "použitelná" pro film, a ještě tam i leccos dokázali překroutit (třeba osudy Annabelle, která v knize dopadla zcela jinak než ve filmu). Vlastně mě i dost zaráží, proč se tento francouzský román rozhodli zfilmovat zrovna němečtí tvůrci; nemám z toho filmu pocit, že by vůči předloze projevili nějaké zvláštní pochopení, spíše si myslím, že prostě sáhli pro literárním bestselleru celosvětově proslulého spisovatele, aby na to do kina přišlo co nejvíc lidí, ale za sebe říkám, že jako adaptace je to hodně nepovedené. Přijde mi nicméně zajímavé, že před 3 lety, kdy jsem tu knihu ještě nečetl, se mi to líbilo - u diváka nezatíženého znalostí předlohy zřejmě ten film fungovat může (ostatně hodnocení zde nemá vůbec špatné). (01.10.2017)

Jeden z nejlepších románů současnosti zničen Oskarem Roehlerem a spol. Elementární částice jako román jsou značně filozofickým dílem, na což ovšem Elementarteilchen zvysoka kašle. Je to vlastně jen a pouze zfilmovaný děj. Vše ostatní chybí. Navíc je zfilmovaný špatně. Herecké výkony stojí za starou bačkoru, scénář je slabý a mnohokrát působí šroubovaně. Hudba je příšerná a jediné její světlé okamžiky jsou ty, kdy natvrdo vykrádá Philipa Glasse z Hodin. Měl-li být tento film adaptací Houellebecqovy knihy, naprosto selhal. (10.07.2010)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)