Šťastie na dosah

Děkuju pekně za tak depresivní podívanou na Štědrý den! Celý film je pouze sledem scének na téma "vždycky může být hůř - a taky brzo bude". Will Smith hraje vcelku přirozeně chlapíka stíhaného všemi možnými drobnými i velkými pohromami, který to nikdy nevzdá (čekal jsem ještě nějakou zákeřnou chorobu na závěr), i v nuzných podmínkách se vzorně stará o svého synka a zároveň dře na své kariéře. Ach jo, jestli si tak někdo představuje umění... (24.12.2006)

Pokud by snad někdo pochyboval o hereckém umu Willa Smithe, měla by jeho příští filmová odbočka směřovat právě sem. K sice nepřekvapujícímu, ale zato sympatickému, upřímnému a díky hlavnímu hrdinovi i snadno zapamatovatelnému dramatu. Při sledování vám možná dojde pár životních priorit, možná si utřídíte život. Nedokážu ale tak úplně překousnout, že už jsem to všechno viděl jinde a působily na mě spíš maličkosti. Například to, jak hluboko vás dokáže zasáhnout jediný úsměv v pizzerii. (01.08.2007)

Pro mě jde o jednoznačný filmový zážitek, který jsem v poslední době viděl. Nemám moc v oblibě filmy o tomto tématu. Působí vždy velmi depresivně a většinou jde spolu s herci o průměrné filmy a o ztrátu času. Tenhle film je ale nepatrně jiný. Každou vtěřinu filmu sem byl dojatý a doslova každý úspěch sem Chrisovi od srdce přál. Will Smith mě opět přesvědčil, že dokáže takřka zahrát cokoli a roli Chrise Gardnera sem mu věřil každou vteřinu na plátně. Velmi pěkný film. Dávám mu pět hvězdiček protože na něj budu ještě dlouho vzpomínat. (19.02.2007)

Veľmi pekný a silný film, ktorému rozhodne pomohlo, že s Willom hrá jeho skutočný syn Jaden. Takto sú emócie ešte krajšie a silnejšie. Aj keď som už od začiatku vedel ako sa to skončí, putovanie výborne hrajúceho Willa za vytúženým happy endom ma veľmi zaujalo. Citlivé duše budú pravdepodobne potrebovať vreckovku, ostatných čaká veľmi príjemná záležitosť, ktorá rozhodne navodí správnu atmosféru. (05.07.2007)

Další imigrant pocítil potřebu vyznat se prostřednictvím filmu ze své lásky k té úžasné zemi, která mu poskytla útočiště. Tentokrát je to Ital Gabriele Muccino a ačkoliv neleze Američanům do jistých partií těla s takovou razancí jako třeba Jim Sheridan s In America, jeho vykřikování „Ameriko, Ameriko, děkuji ti“ je poměrně hlasité a, pokud se nenecháte zcela strhnout dojemností a „pravdivostí“ příběhu, také otravné. Já vůl se strhnout nechal, po cca třiceti minutách jsem zcela vyměknul a dále již nebyl schopen posuzovat story o skoro-houmlesákovy, který nikdy neztrácí naději a víru v Boha, s patřičným odstupem. Will Smith hraje výborně, věříte mu slzy i otcovské rady. Právě scény s jeho filmovým i reálným synkem patří k těm nejdojemnějším. Moudra typu „nikdy nikomu nedovol, aby ti říkal že něco nedokážeš“ v jeho podání překvapivě fungují, i když to jsou patetické bláboly vytržené z reality. Jako vytržený z reality působí navzdory větě „Based on Real Events“ celý film. Někdo bude považovat za dostatečně „krutě realistickou“ samotnou sociální, potažmo existenciální krizi, ale když to porovnáme s tématicky spjatými filmy jiných, převážně evropských režisérů, jeví se Štěstí jako káva natolik přeslazená, že by to některé cukrovkáře mohlo i porazit. Ale jak už jsem napsal, nedokázal jsem odolat a pokud hodnotím „jenom“ třemi hvězdičkami, pak hlavně kvůli množství nudnějších pasáží, které činí (ještě) lidštějšími jednotlivé postavy a příběh nijak významným způsobem neposunují. Při mnohých scénách mi naběhla husí kůže, jak byly krásné. Je to sice krása povrchní a pomíjivá, jenže na ní přece Hollywood stojí. 70% Zajímavé komentáře: POMO, Damiel, Smileface, castor, wipeout, shyster (21.08.2007)