Rozpoltený

,,JSME, KDO VĚŘÍME, ŽE JSME“… /// Tři čůzy ve spárech šílence s mnoha identitama v podání parádního McAvoye. Ovšem ten příběh zase taková pecka není. Nikam se to neposouvá. Jen „vězení“, magor a jedinej člověk, kterej všechno pochopí, se zachová jako píča (což není spoiler, ale fakt, páč tak je to v obyčejnejch hororech zvykem). Souhlas – je to jiný, ale celkem vobyčejný s dramatickou koncovkou a fanouškovskejma závěrečnejma deseti vteřinama. Ale že bych se kvůli tomu posral v kině… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já nejsem já. 2.) Doma mě píchaj a já nevím, jak se bránit. 3.) Thx za titule „C-Max“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.04.2017)

Nápad dobrej, nicméně pocity z výsledku mam spíš... rozpolcený. Shyamalan si vždy potrpěl na okatě vysvětlovací dialogy i monology a ne vždy to bylo na škodu - tady jsem měl ovšem permanentně pocit, že se celou dobu všichni snaží prožvanit k něčemu, co vlastně ve výsledku za moc nestojí. Permanentní přísun vysvětlivek, náznaků, nápověd a odhalení je o krok napřed než by měl a kontraproduktivně se stará o to, že je napětí od začátku až do konce nehybně na nule. Relativně záhy totiž vyjde najevo, že místo psychologický války s multizáporákem se opravdu jen čeká na Bestii, což probíhá zhruba stylem "bude tam nějaká bestie... vážně přijde nějaká bestie... už každou chvíli se ukáže bestie... bestie bude něco ojedinělýho... bestie už klepe na vrátka... aha, tak to byla bestie". Zábavná je na celý věci pouze otázka, zda se psychologická rovina ve finále prolne s jakoukoliv formou nadpřirozena, což je vlastně vyřešeno docela střízlivě (tahle věta není spoiler!) Bylo to dobrý, nikoliv výborný - pohrát si víc s počtem osobností záporáka a víc znejednoznačnit průběh děje, byl bych asi nadšenej. Vysmívaná závěrečná momentka mě osobně potěšila. (14.02.2017)

Již první minuta se postará o to, že vás přiková do sedačky a po celý zbytek filmu nepovolí. Nejde ani tak o horor jako spíš o hodně povedený thriller, kterému dominuje herecký projev Jamese McAvoye. Příběhu nechybí napětí, syrovost i nějaký ten dějový zvrat. Sice moc nevěřím celé té psychologické teorii o tom, že schizofrenik může v některé z dílčích osobností být diabetik a v další pro změnu extrémně silný jedinec, zatímco běžně jde o průměrně silného člověka, avšak do koncepce Shyamalanova počinu to zapadá a funguje to. Tento režisér prostě umí a Rozpolceným rozhodně nezklamal. Potěšilo i závěrečné mrknutí Bruce Willise. (01.03.2017)

Skvělá hra, v níž se náznaky zdají relativně jednoznačné, ale na druhou stranu to člověka svádí k otázkám, zda to nejsou jenom falešné návnady, a tak stále přemýšlí, jestli to naznačovaným směrem skutečně povede nebo ne. Ať tak či onak, ve finále je jasné, že právě tak to muselo být. Jsem rád, že po tolika letech můžu opěť říct: Bravo! (19.04.2017)

Vítá vás Dennis, Barry, Patricia i Hedwig, tři studentky, jedna psychoterapeutka a M. Night Shyamalan, který podruhé za sebou dává vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. Loňský horor The Visit byl prostě slušným duchařským zářezem s výtečnou atmosférou. Tentokrát se blíží jistá bestie, která bude pro tři (nutno podotknout unesené) dívky znamenat krutý konec. Dennis a spol. jsou totiž jedna a tatáž osoba. James McAvoy tudíž představuje chlapíka s disociativní poruchou osobnosti. Mísí se v něm až třiadvacet identit a je radost ho sledovat. Nesmírně náročná role, až se divím, že k němu nezamířila alespoň nějaká herecká nominace. Horší je to s tvůrci, kteří úplně nedokáží udržet v napětí, dívky se z cely snaží docela naivně pláchnout (možnosti by v počtu tři proti rozhozenému vězniteli určitě byly), nijak zvlášť se o ně navíc nebojíme a Shyamalan tentokrát přepálil i délku. Pár scén bych dokázal postrádat, flashbacky vyznívají lehce do ztracena, klaustrofobický potenciál také zrovna nevyčerpáváme. Takže ve výsledku je tahle novinka spíš zajímavá, než nějak dechberoucí nebo mrazivá. Což je škoda. Berme to ovšem tak, že Shyamalan řemeslo pořád velmi solidně zvládá, látky si píše sám (což většina tvůrců nesvede) a netriviální nápady pořád tak nějak přicházejí. (14.02.2017)