Parfum: Príbeh vraha

"Mhmm, nozdry" zaslintal. Proč otvírám Lízinou větou ze Simpsonových? Protože stejně jako Simpsonovy, ani tenhle film nedokážu brát vážně. No a samozřejmě pro to věčné čichání. Musím předeslat, že je mi jasné, že pro některé budu za ignoranta, který není schopný docenit umění, ale je mi to celkem jedno. Parfém je velice působivý film. Je nádherně natočený, má zvrácený smysl pro humor, je naturalistický a konečně má i zajímavý příběh. Dobré tři čtvrtiny filmu buduje úchvatně atmosféru a vše je provedené tak zručně, že s naprosto zavrženíhodným hlavním hrdinou dokážeme i chvílemi sympatizovat. Žel bohu pro mou maličkost konec filmu podkopává nohy tak zásadně, že se přes to nepřenesu a z takřka dokonalého filmu se rázem stává jenom nezapomenutelná kuriozita. Význam závěru chápu, předpokládám, že je přesně takový i v knížce, jeho filmové zpracování je ale doopravdy něco, co mi po dvou hodinách napětí a úzkosti akorát obrátí oči v sloup. (08.08.2012)

„Prvý zvuk, ktorý mu vyšiel z úst, poslal jeho matku na šibenicu.“ Spoilery. Monštrum film. Údajne nesfilmovateľnú knižku (o koľkých knižkách som už toto počul?) som nečítal, ale súdim, že nemecký režisér Tom Tykwer (LOLA BEŽÍ O ŽIVOT, NEBO) podcenil príbehovú stránku a niekedy sa až na vlastnú škodu príliš sústredil na vizuálnu a „čuchaciu“. Takže podcenil scenár, ktorý ráta automaticky s tým, že nám nebudú prekážať dosť kontroverzné veci (titulný hrdina je retardovaný sériový vrah). Ako keby si to uprostred nakrúcania uvedomil i samotný Tykwer a v druhej polovici nastáva zúfalý reštart, Grenouille sa nepochopiteľne stáva vedľajšou postavou a titulnými sa stávajú otec a dcéra (Alan Rickman a Rachel Hurd-Wood), aby sa to ku koncu ZASA zmenilo a všetko vrcholí čudným koncom (ani masová sexuálna scéna nie je taká dobrá, ako čakáte). Napriek mínusom pozoruhodný, veľkolepý a úchvatný projekt plný sexu, krvi a vône. DODATOK 22. 10. 2010: Tak som si knižku prečítal a s prekvapením musím uznať, že je dosť nanič, film sa mi páčil viac. (04.05.2009)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)

O filme, knihe, či celej neslávnej legende som doposiaľ ani len nepočul, takže som bol príbehu plne otvorený. Špinavosť prostredia, surovosť natáčania a priam zvrátené scény podtrhnuté melancholickým, až sentimentálnym spracovaním vyvolajú nevšedné a nie vždy príjemné pocity. Ak podobný postoj dokážu zaujať aj herci, neni čo vyčítať. Azda len ten incestný záver, ktorý sa dal spracovať aj trošku jednoznačnejšie. Každopádne, nabudúce si budem dôkladnejšie vyberať svoj ďalší parfum. 90%. (04.09.2007)

Od začátku má parfém něco, co mi už dlouho u většiny filmů chybělo. Strhující příběh, napětí a charismatického představitele hlavní role, který je sice každým coulem "zlý", na druhou stranu víte, že za jeho vášní v zabíjení stojí něco, co nedokáže sám zastavit. Alan Rickman navíc ztvárnil další ze svých maximálně charismatických rolí; tentokrát otce, který se rozhodne svojí dceru ochránit před vrahem za každou cenu. Parfém má prostě skoro vše: skvělou atmosféru, napětí, herecké výkony, hudbu... jen jedna věc mi vadila a to konec. Jako kdyby horor končil happyendem, kdy se ukáže, že zombie, která tam pobíhala celou dobu je vlastně váš soused, který neublíží ani mouše, a že to na vás všichni vaši přátelé jenom hráli. Přitom Tykwer by podle mě mohl ukázat, že láska k člověku je mnohem víc než vůně nějakého parfému, stačilo by jen změnit poslední scénu s Rickmanem a neudělat z něj na konci poblouzněného starce, když předtím vystupoval jako jeho pravý opak. (10.12.2006)