Zástavy našich otcov

Je to celkom dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má dosť dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí sa vylodili na Iwo Jime, aby ostrov dobyli a symbolické vztýčenie vlajky po dlhých dňoch krvavých bojov sa stane až prekvapivo významnou udalosťou, ktorá výrazne ovplyvní niektorých vojakov. Spracovanie nie je zlé, ale aj tak som pomerne sklamaný. Film aj napriek nadmernej dĺžke nenudí a celý čas sa naň celkom dobre pozerá, ale moc mi nesadlo celkové zostrihanie zobrazovaného deja. Film sa odohráva v dvoch hlavných líniách, samotný boj na ostrove a pobyt údajných hrdinov po Amerike, kde majú predávať dlhopisy, pričom sa obe tieto línie prakticky celý čas prelínajú, čo ma dosť rušilo, skôr by som ocenil, keby sa prvá polovica venovala bojom a druhá už pobytu v Amerike, takto v celku by ma obe zaujali určite viac. A navyše výrazná časť tej druhej línie ani moc nezaujme, ale má aj svoje dobré chvíle. Samotnej akcie tu až tak moc nie je, teda aspoň na dĺžku filmu, ale tá hlavná bojová scéna je skvelo natočená, veľkolepá a aj obsahovo nadmieru zaujímavá, jedine krvi v nej bolo až prekvapivo málo, ale to je len detail, na akciu sa tu veľmi dobre pozerá. Herecké obsadenie je iba priemerné, z hlavných postáv ma skutočne bavil iba Adam Beach, zvyšok z nich tiež nie je zlý, ale moc nezaujme, ale vo zvyšnom obsadení sa už nájdu aj zaujímavejšie postavy. Réžia určite nie je zlá, ale ani moc nechválim, akciu zvládol Eastwood rozhodne dobre, tu nemám problém, ale ten zvyšok je už na tom horšie, emócie aj napriek viditeľnej snahe moc nefungujú. Z tohto Eastwoodovho dvojfilmu vychádza víťazne jednoznačne Listy z Iwo Jimy, ale aj Vlajky našich otcov nie je žiadna hanba, pozerá sa na to dobre. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 65%. (29.09.2007)

A Single Shot Can End The War. Clinte, udělal jsi mi radost, zahraniční kritiky nelhaly a i když jsou Vlajky našich otců anachronismus, dívá se na ně hezky. Role ideologicky problematických ochránců zákona na vlastní pěst jsou nadobro odpuštěny, i já sledoval zaujetím filmy Raola Walshe a ty evidentně taky, děkuji ti za jejich tak věrnou narativní a stylistickou nápodobu, která není vyprázdněná.__________ Mohl bych sice kritizovat až přílišnou podobnost ani ne tak s Vojínem Ryanem, jako spíš s Bratrstvem neohrožených a od toho se odvíjející scénáristické a herecké nedostatky, ale proč bych to dělal, když to pohrávání si s klišé a schématičností žánru je tak promyšlené a patriotismus opodstatnitelný? Vyjma doslovného závěru se navíc jak Eastwood, tak i Haggis vyhýbají sentimentu a jejich proplétání 3 vypravěčských línií, do kterých se vloží v závěru ještě 4. "nová krev" je podána dostatečně přehledně (sledujeme jednak zpověď starého muže, jednak jeho vzpomínky na hrůzné a fyzicky bolestivé výjevy z války a vedle toho se rozvíjí línie s objížděním různých akcí a "propagace" památné fotografie... a když už otec nemůže dovyprávět svůj příběh, dokončí ho za něj syn).__________ Přestože nemám rád válečný žánr a myslel jsem si, že nelze v podstatě už nic prostřednictvím něj nového říct k současné tématice, po Mendesově Mariňákovi jsem byl podruhé - a mile, nutno podotknout - vyveden z omylu. Vlajky našich otců jsou filmem o tom, co stojí za obrazy, které si vytváříme, o demýtizování hrdinů a také o zacházení s válečnými "hrdiny" a mediální prezentací války. Tklivá hudba a závěrečné titulky doprovázené fotografiemi poté slouží k vytvoření vlastních příběhů... Pokud jsou Dopisy z Iwo Jimy skutečně lepší, toho Oscara budu přát tentokrát Eastwoodovi. Promiň Marty. (29.01.2007)

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)

Clint Eastwood podobné výpravné veľkofilmy vie točiť, v tomto prípade však výsledok trocha zaostal za očakávaniami. Dramaticky opäť výborné, tiež nejaké emotívne vypätejšie scény by sa tam našli, príbeh mi tiež prišiel zaujímavý, avšak koncepcia výstavby dejovej linky mi prišla zbytočne chaotická a komplikovaná. Jednotlivé dieliky skladačky celého príbehu o šiestich vojakoch, ktorí vztýčili tú vlajku boli spájané dohromady cikcakovito, čo mne moc nevyhovuje. Preto len lepší priemer. Inak potešilo by, keby sa tam zmienili o tom, že Michal Strank sa narodil v Československu (Spiš) a že síce mal americké občianstvo (prostredníctvom naturalizácie jeho otca), no nemal o tom žiaden doklad. Škoda, že to tam nevypichli. Celkom zaujímavé by preto bolo vedieť na základe čoho ho vlastne povolali do armády. 65/100 (24.06.2017)

"Tý kampani na dluhopisy se říká Mocná sedma. Mohla by se jmenovat Jsme totálně v prdeli, už nemáme na náboje, takže škemráme o vaše prachy, ale to by nevyznělo." Pohled na 2. světovou válku z hlediska ekonomiky, propagace a paradoxní cesty ke slávě, je hodně originální. Jenže to je tak všechno, protože já jsem se při tom brodění v americkém patriotismu moc nepobavil. (16.03.2016)