Zlodeji

Zajímavá věcička v mnoha ohledech, předně tedy působivá psychologická sonda jedné rodiny (od děda po vnuka) a příběhu dvou naprosto rozdílných bratrů, jejich vztahu a jejich vztahů, sourozeneckých, mileneckých, přátelských, pracovních a jiných, nedefinovatelných.. Prolínání filmových žánrů tu působí zcela nenásilně, od krimi přes drama lehkým mrknutím oka.. Daniel Auteuil výborný a zpropadeně sexy, velmi chladným způsobem.. (02.10.2020)

Originalita tohoto je v ryze francouzsky klasicistním vrstvení pohledů na příběh. Znám to z André Gida: zápletku může pohled někoho jiného zcela proměnit, děj dostane jiný smysl, příběh jiný žánr. Děti noci jsou v tomto ohledu nejvíc filmem morálky a chování - chvílemi velmi zdařile vytvořeným. Trojlístek hlavních postav je velmi smutný a nejsmutnější pro mě zůstává postava Auteuila, která nevystoupí ze sebe, ani neprolomí tu existenciální samotu. Laurence Côte mě chytla v Rivettově Bande des quatre. Tady byla už moc stará na svou roli. (11.11.2017)

Myslím si, že ani oficiální text distributora ani žádný z komentářů včetně Pohrobka nevystihl pravou podstatu filmu. Já tu vnámám především vztahy a vnitřní drama postav. Film není vyprávěný pouze z jednoho pohledu kladného hrdiny (hodný policajt chce dopadnout hnusného lumpa), ale rozehrává celou škálu příběhů a motivů, takže se dokážeme vcítit jak do policisty Alexe, tak i do Julie, se kterou spí, stejně tak do Marie, se kterou spí Julie, i do Jimmyho, kterého Alex pronásleduje. Na konci nemáme běžné dopadení coby závěr normální kriminálky, potže tento film opravdi není krimi. Zločin a dopadení zločince tu sice hraje roli, ale není v popředí. Zaujla mne vztah Marie a Alexe, kteří se spolu dělili o Julii. Zjevně to mezi nimi jiskřilo, ale přesto ani jeden neudělal žádný krok ke sblížení. Pěkné je i závěrečná scéna, kdy se Ivanův syn sbližuje s Jimmym. Život se pomalu vrací do svých kolejí, rány se zacelují. (19.05.2014)

V naší videopůjčovně jsou Děti noci umístěné v sekci "Napínavé filmy", což tedy rozhodně nejsou. Je to důmyslně vystavěný psychologický film. Kdo se ponoří do složitého přediva komplikovaných vztahů mezi jednotlivými protagonisty, bude určitě spokojený. Motivy jednání většiny postav jsou ve vleku jejich nočních můr, snad proto název filmu. Rozhodně stojí za vidění. (06.03.2014)

Proč ses dal k policii? / Chtěl jsem vypadnout. / Prdlajs. Chtěls buzerovat lidi. Ne, to není ten film s Mádlem, nýbrž kriminálka připomínající cosi od Claudea Lelouche se spoustou existenciálních reflexí a reminiscencemi na to, že kdysi i detektivky měly především ve Francii něco společného s Novou vlnou. Brzy se dokonce ukáže, že označení krimi je pouze chatrná škarboška pro zajímavé vyprávění o prázdnotě, marnosti a zapeklitosti posledního útočiště - vztahů především, ale nejen rodinných. Dojem pokusu maskovat art akcí podtrhuje voice-over jako z Jules et Jim či Catherine Deneuve v roli profesorky filosofie, která servíruje jedinou vtipnou, zároveň dojemnou a nejspíš nejlepší scénu filmu, lekci filosofie arabskému výtržníkovi. Daniel Auteil nepatří mezi mé oblíbené herce. Vypadá jako vrána (a není to králík), role zmateně dobrého policajta mu tedy v mých očích výjimečně slušela. Deikátní hořkost extra-silné kávy bez cukru kalí nevalná kvalita přepisu na DVD a překlad titulků, jehož lajdáckost registruje na několika místech i divák nehovořící francouzsky. Zbytek, těžká melancholie. (24.03.2018)