Pí a jeho život

Nesplněná očekávání... Náboženský úvod působil jak z nějakého nepovedeného agitačního videa, až jsem si říkala, že jestli v podobném duchu bude i zbytek filmu, dvě hodiny ho určitě nevydržím sledovat. Naštěstí byl začátek brzy za námi a nastoupila odyssea s tygrem na moři, která byla místy velmi napínavá, vizuálně bezesporu neskutečně zajímavá a líbivá a jako taková by jistě mohla fungovat i sama o sobě. A fungovala by mnohem lépe, než zabalená do rádoby duchovním přemítání a hledání boha. V tomhle balení nevím, co tím chtěl autor vlastně říct. Závěrečné "A bylo to opravdu tak?" také celkovému dojmu nepřidalo a jako celek to na mě celé působilo dojmem krásného vizuálního díla, které vzniklo opravdu jen a pouze pro to, aby bylo krásné (a ve 3D asi ještě krásnější). (11.11.2013)

Kdyby povinné hodiny náboženství na střední škole vypadaly takhle dokonale, nechodil bych místo nich na cigáro. Trosečník meets Světová náboženství v kostce, to vše jako opulentní vizuální žranice. Poselství jde mimo mě, obrazovým kejklím však tleskám. A na to, že maximum času strávíme v jednom člunu, to šlape obdivuhodně. 75% (05.12.2012)

Od chvíle, kdy k lodi přišla zničující bouře, mě Ang Lee přikoval k obrazu a donutil mě věřit v sílu dobrého vyprávění a odvahu lidského ducha. Pomáhá mu v tom upřímný výkon Suraje Sharmy, zvědavost, který tvor či objekt se objeví jako další a především dokonalá audiovizuálná stránka, která mi nedává spát. Všechny ryby, ostrovy, vlny a v první řadě Richard Parker mě v kombinaci s dokonale fungujícím soundtrackem přesvědčily o tom, že zvěsti o ohromující formě nelhaly. Takže proč v hodnocení nejdu do plných? Protože moc nedokážu přijmout konec. Ta volba, která se pojednou přede mnou objevila, je vlastně divácky vděčná. Dovoluje cyničtějším jedincům poodstoupit od neuvěřitelných obrazů a snad i dát celému životu milého Pi vyšší duševní rozměr. Já ale právě takové pochyby mít nechtěl. Vybrat si sám, jak vlastně film skončil, je mnohdy dokonale fungující scénáristická berlička, ale tady film trochu shazuje. Opravdu bych raději ustoupil k omračující cestě přes půl světa a upřímné poučení o volbě víry oželel. Nesmrtelnou se proto tahle plavba nestala, ale klobouk dolů za to, jak dokáže snímek, kde většinu času na plátně vidíme člověka, tygra a moře, být strhující podívanou, která z hlavy odeznívá jen velmi zvolna. (22.02.2013)

// Pan Tarantino omluví, ale při absenci TDKR je už můj letošní Oscarový kandidát jasný. Krása, jedním slovem krása. Ta kamera během potopy mi v kině přivozovala závratě. Takhle tvrdě mě do sedačky ještě nic nepřivrtalo. Ale co víc, ten film mě dostal i tou svou duševní aurou, či poselstvím...a to jsem pyšný ateista. S mojí vírou to zamávalo jako ještě nic, vůbec nevím, co si teď myslet ale knížka je must-read. Za mě subjektivně 10/10. (23.01.2013)

Nadmíru opojný vizuál, neexistující hranice mezi vírou a sladkým sebeklamem a jeden neobvyklý spirituál kvintet na záchranném člunu. A nebo to byl kvartet? Co vím jistě je to, že Lee rozředil Martelovu předlohu ve vodách mainstreamového bijáku, Richard Parker má moc tupé drápky na roztrhnutí plachty a hlavně - člověk odjakživa nejsnáze věří v to, v co věřit chce.. A nyní promptně odjíždím směr ZOO Lešná vrhnout se do výběhu ussurijských tygrů. Schválně, kdo mě z tama dostane? Višnu, Kristus, Alláh nebo koroner? Já myslím, že všichni čtyři.. (24.05.2013)