Babel

Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj. (05.02.2007)

Scénář: Guillermo Arriaga .. Bezmoc tj. společný jmenovatel mozaiky zvané Babel. Zoufalost se mísí se smutným nepochopením ve světě, který rozdělují jazyky až v poslední řadě. Ińárritu a jeho dvorní scénárista Arriaga vytvořili opět silný komorní příběh, jehož podstata leží potřetí (a naposledy) v sestavení různých částí k sobě. Vedle toho vyniká osvědčená režie a hudební doprovod - Gustavo Santaolalla brnká jako o život a právě v těchto úsecích ožívají nejsilnější pasáže snímku. Nejzajímavější příběh pro mne byla bezesporu Japonská příměs, pro zbytek příběhu, který je protkán spíše současnými globálními problémy prakticky nepodstatná, avšak pevně stojící sama o sobě, s velkou dávkou naléhavosti a intimní deprese. Zvláště metropolitní trip na extasy a následná funky house party z pohledu hluchoněmé dívky byl opravdu jedinečný zážitek !! Nebýt slabší a táhlejší první hodiny, šel bych na maximum. 90%. (25.01.2007)

Úvodom priznám, že môžem byť trochu zaujatý, pretože hispánsky štýl á la Ińárritu a Cuarón skutočne nemusím. 21 gramov síce nepovažujem za dielo prevratné, napriek tomu sa mi predchádzajúci Ińárrituov film páčil omnoho viac. Pri sledovaní Babelu mi neustále rezonovalo hlavou – koľkú kópiu naračného postupu Andersonovej Magnólie to už vidím? Primárny problém Babelu však leží niekde inde. Hoci Ińárritu dokáže vykúzliť nádherné obrázky, ktoré by mohli ísť rovno na obálku National Geographic, nevie obrázkami rozprávať. Čo by samo osebe ešte nebolo nič zlé, keby sa práve na tento spôsob rozprávania Babel nesnažil orientovať. Pri neschopnosti scenáristu napísať plnokrvné postavy (s výnimkou japonskej školáčky) a dať filmu zmysluplné dialógy je to však katastrofa. Vykonštruovanosť celého príbehu mi až tak nevadí, mám výhrady skôr k tomu, že ani s jednou postavou som nedokázal film prežiť. Postáv je totiž veľa a ani pri pomerne dlhej stopáži ich Babel nedokáže presvedčivo vykresliť. Darmo má Babel Pitta či Blanchett ked niet co hrat. Posledný Inarrituov film je strašne vyhypovaný a začínam mať pocit, že oscarovské nominácie budú pre mňa pomaly skôr varovaním než odporúčaním . 6/10 (07.02.2007)

Stejně jako u 21 gramů jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 hvězd a až druhá projekce rozhodla. Je pravda, že A. G. Iñárritu použil stejný, již dvakrát viděný koncept skládání příběhů a dokonce ani celá pointa filmu (komunikace) není tak silná jako ve zmiňovaných 21 gramech, přesto se mě film dotýkal jaksi více. Konkrétně nejvíce mě zasáhli Pitt s Blanchett, kteří potvrdili, že patří mezi absolutní špičku a svým charizmatem dotáhli svůj příběh takřka k dokonalosti. A nedaleko za nimi byla hořkými emocemi naplněná japonská část, jenž zpracovávala problematiku hluchoněmých tak, jak jsem to nikdy dříve neviděl (mluvím nejen o diskotéce) a byť se na rozdíl od ostatních příběhů neodehrávala v prostředí, jak vystřiženého ze zemí třetího světa, zapadala mi, zejména svým emocionálním dopadem, do filmu dokonale. Navíc, když k tomu přidám výbornou režii s bezchybným střihem (skvělě odhadnutá délka a "dávkování" záběrů i scén), nemohu jinak - 9/10 (03.08.2008)

Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. (29.01.2007)