Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Brad Pitt, Cate Blanchett, Peter Wight, Harriet Walter, Trevor Martin, Matyelok Gibbs, André Oumansky, John O'Mahony, Adriana Barraza, Elle Fanning (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film je tretím v poradí, na ktorom Alejandro González Iňárritu spolupracoval so scenáristom Guilleromom Arriagom. Rovnako, ako v predchádzajúcich spoločných dielach, aj tu sa náhodne prepletá niekoľko zdanlivo nesúvisiacich ľudských osudov. Americká dvojica Richard a Susan musí kvôli Susaninmu zdraviu predĺžiť pobyt v Maroku. Opatrovateľka Amelia sa bojí, že nestihne svadbu syna v Mexiku a rozhodne sa, že tam potajomky odíde aj s opatrovanými deťmi. V Japonsku rieši mladé hluchonemé dievča svoje psychické problémy...Film získal Cenu za réžiu na MFF v Cannes a viac ako 30 ďalších ocenení. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (900)
Alejandro González Iňárritu, režisér, v jehož mozaikovitých filmech všechny postavy hrozně trpí, dostávají se do těch nejvyhrocenějších situací a pokud se jim život nakonec změní, pak jedině k horšímu? Po zhlédnutí Babelu definitivně ano! Čtyři tragické lidské příběhy, čtyři různé jazyky, tři kontinenty. Kromě angličtiny uslyšíte arabštinu, japonštinu a španělštinu – Iňárritu se pokusil natočit film kosmopolitní, který osloví všechny národy. Přesto mi ani po doběhnutí závěrečných titulků nebylo jasné, jaký cíl tím vším sledoval. Pokud to opět neměla být jenom srdceryvná mozaika propletených osudů. Všechno spustí jedna zbraň, jeden výstřel, a dále se film točí okolo „velkých“ problémů světa, jejichž závažnost nepotřebuje doprovodný komentář. Terorismus, ilegální přistěhovalci, lidská komunikace, rasismus - co si budeme nalhávat, tohle na filmovou akademii zpravidla zabírá. Režie je podstatně klidnější než u Jednadvaceti gramů či Amores Perros. Poetické pasáže na mě stejně působily nepatřičně, jako bychom si během nich měli uvědomovat svou nicotnost oproti zobrazovaným velkým dramatům. Kontrastem k podobným scénám jsou, a těch je většina, – scény, kdy hlavní hrdinové trpí. Trpí duševně, trpí fyzicky. Často brečí, nadávají, propadají naprostému zoufalství, což mi vadilo také u předchozích Iňarrituových filmů. Jako by lidský život nepřinášel nic pozitivního a když už, tak pouze coby předzvěst čehosi nepochybně nepříjemného. Mé pocity z Babelu jsou navzdory jeho urputné snaze vyždímat z vás nějaké emoce celkem lhostejné. Příliš snahy škodí. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Marius, Jordan, Madison, kikuka, rawen, Triple H ()
Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. ()
Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. ()
Když jsem Babel pouštěl, absolutně jsem netušil, že bude tak dlouhý... A právě natažená stopáž byla u mě kámen úrazu. Mnohdy až zbytečné scény mě místama vyloženě otravovaly, ale dramatické příběhy několika lidí a jejich spletité osudy si ke mně nakonec našli cestu. Podmanivá hudba a skvělí herci to zachránili... u mě 70 %. ()
Ińárrituovská šablóna znova vyšla! Spojiť však tieto tri príbehy, ktoré sa v jednom bode spoja, nie je až také umenie ako bolo v predošlých dvoch filmoch. Rovnako ako aj tento (okrem marockej línie) nevyvolal vo mne toľko emócií a citov ako som chcel. Nie žiadne, tých bolo dosť, ale pocit z filmu nebol až taký intenzívny ako som myslel, že bude. Cez to všetko sa niektoré sekvencie a scény hlboko uložia v mojej pomäti, gradovanie je excelentné, strih a načasovanie scén je presne tam, kde má byť a usádza diváka v kresle stále hlbšie. Pitt konečne znova zistil aké je to poriadne si zahrať a jeho korenenie komerčnými zarábačkami snáď už skončilo a ja chcem Ińárrituove ďalšie troj-príbehové bomby! 95%. ()
Galéria (39)
Zaujímavosti (21)
- Jelikož se jednotlivé segmenty natáčely na třech kontinentech a ve více zemích, mnozí herci se poprvé setkali až na premiéře filmu. (imro)
- Když syn (Boubker Ait El Caid) marockého pastýře (Mustapha Rachidi) vystřelí na autobus, stojí k němu čelně. Ale Susan (Cate Blanchett) je střelena do ramene, skrze boční sklo. (Pepy)
- Aby mělo každé prostředí svůj vlastní vizuální styl, kameraman Rodrigo Prieto mimo klasický 35mm formát volil i formát 16mm (ten mu dovolil navíc natáčet sekvence delší než 10 minut, což 35mm neumožňuje) a ve večerních scénách (hlavně v nočním Tokiu) použil i digitální kameru. (honzii)
Reklama