Babel

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)

Zbytočne dlhé a nevyrovnané. Prepracovaný a vrstevnatý príbeh hluchonemého japonského dievčaťa je síce so zvyškom filmu prepojený nasilu, ale je asi tisíckrát zaujímavejší než tie ostatné polopatistické, nikam nevedúce báchorky. Navyše, príbehy z Maroka a Mexika ma znervózňovali, pretože sú o ľudskej hlúposti. Síce zapríčinenej sociálno-spoločenskými faktormi, ale to na veci nič nemení. (20.09.2008)

4 jazyky, 3 země, 2 světy, 1 velké humanistické poselství a příliš mnoho náhod, které fungují jako stopy scénaristy a ne jako neviditelná, ale pádná ruka osudu. AGI sestavil mozaiku o překonávání hranic, předsudků a (nejen jazykových) bariér oscarových parametrů. ALE...Právě ta akurátní oscarová architektura-velká témata, malé příběhy, globálně srozumitelné hodnoty- na vizuálně, hudebně i střihově dokonalém prostoru je bludným kořenem na cestě do hlubin divákovy duše. Babel (=zmatení) chtěl zřejmě evokovat biblický příběh z Genesis pro dobu mrakodrapů ve stylu „Lidé budují věže až do nebe, ale mosty k sobě postavit neumí.“ Ten film to řekl. Ale s výjimkou japonské hluchoněmé dívky s podivnou nenaléhavostí a místy klopýtal po uhlazeném povrchu. Podmanivě syrová japonská část(90%), přespříliš modelová marocká část (70%) s omšelým Bradem a bělostnou Cate, kterým scénář mnoho nedovolí, rozkolísaná mexická část. (60%) Název města Babylon znamená v původní jazykové verzi brána Boží. Alejandro ji jemně pootevřel, ale nevkročil dovnitř. (28.04.2007)

Scénář: Guillermo Arriaga .. Bezmoc tj. společný jmenovatel mozaiky zvané Babel. Zoufalost se mísí se smutným nepochopením ve světě, který rozdělují jazyky až v poslední řadě. Ińárritu a jeho dvorní scénárista Arriaga vytvořili opět silný komorní příběh, jehož podstata leží potřetí (a naposledy) v sestavení různých částí k sobě. Vedle toho vyniká osvědčená režie a hudební doprovod - Gustavo Santaolalla brnká jako o život a právě v těchto úsecích ožívají nejsilnější pasáže snímku. Nejzajímavější příběh pro mne byla bezesporu Japonská příměs, pro zbytek příběhu, který je protkán spíše současnými globálními problémy prakticky nepodstatná, avšak pevně stojící sama o sobě, s velkou dávkou naléhavosti a intimní deprese. Zvláště metropolitní trip na extasy a následná funky house party z pohledu hluchoněmé dívky byl opravdu jedinečný zážitek !! Nebýt slabší a táhlejší první hodiny, šel bych na maximum. 90%. (25.01.2007)

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)