Muzika

Tento film podľa mňa kríva na obe nohy. Zlý výber predlohy: Peter Pisťánek autor novely Muzika je muž, ktorý sa vyžíva v prívale vulgarizmov a vezie sa na akejsi novorealistickej vlne - ktorá má za cieľ verné zachytenie cynickej, rezignovanej až nihilistickej atmosféry minulosti a súčasnosti. Vo filme je teda ústrednou témou frustrácia z komunizmu (čo sa dá pochopiť), z každodennej rutinnej reality, z nefungujúcich vzájomných vzťahov, následne redukovaných na sexuálne povyrazenia a malé či väčšie podrazy "kamarátov". Autorom filmu sa podarilo zredukovať vulgarizmy v texte. Nájdeme tu niekoľko pre oko diváka pekných scén - naháňačka pod padákom, škoda, že ich je málo. Toľko ospevovaná hudba pozostáva prevažne žiaľ z odrhovačiek Karola Duchoňa. Herecké výkony našich hercov sú ale naozaj - konečne - o triedu lepšie ako v predchádzajúcich filmoch. Hlavným negatívom filmu podľa mňa je, že nič nerieši a chýba mu nejaké nosné posolstvo. To, že sa hlavný hrdina poučí "pádom na hubu" a nie zmenou postoja vlastným pričinením nepovažujem za posolstvo ale za z núdze cnosť. (04.08.2008)

Muzika je film opravdu vtipnej, a přitom tak nějak skromnej. Komický situace jsou dobře vymyšlený, zahraný i vypointovaný, a to znamená hodně. V českých komediích z poslední doby se tlačí na pilu ve scénáři i hereckým výrazu a nakonec to vypadá tak, že když by se měl člověk zasmát, má spíš pocit, jako by ho do toho někdo nutil, i když jemu se smát vlastně nechce. Zato vtípky z Muziky ve mně nechaly příjemnej pocit uvěřitelnosti a správný míry nadsázky. Juraj Nvota se nesnaží předávat nějaký zvláštní poselství, spíš se mu daří vystihnout atmosféru "starejch blbejch časů za komoušů". Daří se mu to tak, že si uvědomíme, že bysme se do nich rozhodně vrátit nechtěli, ale že i tenkrát tady žili lidi, který byli v něčem tak nějak stejný, jako jsme dneska my. Tak, že chceme s těmahle lidma prožívat jejich příběh. Báječně jsem se bavil a navíc mě potěšilo, jak profesionálně a vkusně je tenhle film natočenej. Naprostou většinu českých novinek strčí do kapsy. (06.08.2008)

„Môžem ďalej?“ – „Prečo sa pýtate, keď ste už tu?“ – „Zo slušnosti.“ Viete, ja som dobrý chalan z malého mesta, ale ak mi niekto mieni pri pohľade na Kostelného, Pauhofovú, Nvotovú, Latináka, Kassaia a mladého Geišberga hovoriť, že Slováci nemajú dobrých mladých hercov, je pre mňa debil a to urážam ľudí, ktorí touto chorobou trpia. Opačnou stranou mince je, že scenáre našich nových seriálov a filmov nie sú dobré, málokedy sú aspoň postačujúce. V MUZIKE sa však stretol nielen výkvet mladej slovenskej generácie, ale i kvalitný scenár, ktorý ku koncu troška šumí do prázdna, ale minimálne prvých 80% z celkovej minutáže je na parádu. Možno jeden z najdôležitejších/najpotrebnejších/najkľúčovejších slovenských filmov za posledných desať rokov, pretože v ňom skúsený režisér Nvota (KRUTÉ RADOSTI) ukázal, že VIEME nakrútiť dobrý príbeh z našej minulosti a spätne tak reflektovať veci, ktoré vo svojej kinematografii nikdy nemali problém reflektovať napríklad Česi. (02.05.2009)

Muzika je mainstream. Nech sa na mňa nikto nehnevá. Problémy komunizmu iba načrtáva a to skôr polopatickým, lacným spôsobom. Jej vzorom sú typické české "tragikomedie ze života". Nestačí a asi ani nechce ani na hřejivého Hřebejka a jeho filmy z čias normalizácie. Napriek tomu je cítiť, že film je slovenský, je trochu melancholický a herci sa nevyžívajú v potenciálnych kultových hláškach. (19.06.2012)

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ (02.02.2014)