Muzika

Videl som tento film v takmer úplnej pracovnej verzií asi v roku 2006 . . . Vravel som si vtedy, že sa slovenská kinematografia krásne zviecha takýmto príjemným nostalgicky letným, ako to len Slováci stále cítia a chcú ukázať, ale väčšinou to pošlú zaraz pod kytičky - filmíkom . . . A potom som ho celkom stratil zo zreteľa - kde bol celé tie roky podetý ? (20.04.2009)

Tenhle film na mě padnul jako jedna velká deprese. To co vedl Martin, nebyl život, ale jenom přežívání ze dne na den. Jemu to ale perfektně vyhovovalo a tak se v tom samozřejmě plácal jak se dalo. Jako by měl nějaké klapky na očích. Chápu, že doba, ve které se tehdy žilo nebyla dobrá. Příběh plyne poklidným tempem a je předkládán nenásilně a najde se tu i truchu té poetiky. (30.11.2011)

„Víš, vyspat se s kýmkoliv, to je pro mě taková…taková sranda. Sranda musí být, ne?“ Zatraceně milé překvapení! Hodně hořké, ale zároveň plné úsměvných situací a hlavně kvalitních fórů, frků, na které divák nemusí dlouho čekat („To je soused Rudo, toho si nevšímej. Šuká mi ženu. Nešťastný člověk, nešťastný. Nemá hudební sluch.“) a přitom z něj hned nevyvanou. Ze zapamatovatelných scén bych jmenoval třeba padákovou honičku, přehrávky, nebo dívku s perlami ve vlasech v „maďarštině“. Dále se Muzika, jak už napovídá její název, pyšní opravdu výborným soundtrackem (!), navíc nechybí dobrá spolupráce hudby nejen s náladou jednotlivých situací (např. žena škrtí muže a přitom hraje píseň o žárlivosti), ale i humorem jako takovým („Noty znáš?“ - „Zběžně.“ - „To je jak?“ – „Tak znám i ne. Jak kterou.“). Za zmínku stojí také Budařova slovenština (i když tohle bych asi měl raději nechat na posouzení rodilým Slovákům), roztomile žárlivá a ne zrovna náruživá Táňa a vůbec herecké obsazení v čele s přesným Kostelným-mastičem. Slabších, ale přece jenom 5*, parádní slovenská tragikomedie. „Nerejpej pořád do něho, stará se. Podívej se i kukuřici ukradnul pro malýho.“ – „Jak ukradnul! Kdyby ukradnul, tak jsem ticho, ale on ji koupil.“ – „Ale proč by kupoval, normálně ukradnul.“ - „Koupil. On už je takovej.“ (02.02.2014)

„Môžem ďalej?“ – „Prečo sa pýtate, keď ste už tu?“ – „Zo slušnosti.“ Viete, ja som dobrý chalan z malého mesta, ale ak mi niekto mieni pri pohľade na Kostelného, Pauhofovú, Nvotovú, Latináka, Kassaia a mladého Geišberga hovoriť, že Slováci nemajú dobrých mladých hercov, je pre mňa debil a to urážam ľudí, ktorí touto chorobou trpia. Opačnou stranou mince je, že scenáre našich nových seriálov a filmov nie sú dobré, málokedy sú aspoň postačujúce. V MUZIKE sa však stretol nielen výkvet mladej slovenskej generácie, ale i kvalitný scenár, ktorý ku koncu troška šumí do prázdna, ale minimálne prvých 80% z celkovej minutáže je na parádu. Možno jeden z najdôležitejších/najpotrebnejších/najkľúčovejších slovenských filmov za posledných desať rokov, pretože v ňom skúsený režisér Nvota (KRUTÉ RADOSTI) ukázal, že VIEME nakrútiť dobrý príbeh z našej minulosti a spätne tak reflektovať veci, ktoré vo svojej kinematografii nikdy nemali problém reflektovať napríklad Česi. (02.05.2009)

Půvabná retro tragikomedie z ČSSR konce 70. let má zajímavé hlavní postavy, vtipné hlášky, socialisticky uvědomělé písně a vůbec báječnou atmosféru. Velmi se vydařilo i herecké obsazení, zejména jeho mladší část (Luboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Dorota Nvotová, Jan Budař a Marek Geišberg). Po letech, kdy se stav slovenské kinematografie podobal klinické smrti, je to sympatický závan na lepší časy. (14.07.2008)