Pád

Tarsem Singh je neuvěřitelný. Jeho vizuální nápaditost je pohlcující stejně tak jsou příběhy v jeho filmech slabšího ražení. Neuvěřitelný černobílý začátek s koněm je vystřídán nemocnicí, v které se vypráví pohádka, která koresponduje s reálným životem a touhami posluchače i vypravěče. Celé to končí v propojení obou světů způsobem, který ve vás vyvolá emoce, ale nepřijde vám nijak osudový nebo precizní. Především výpravná linie pohádky, je vizuálním skvostem a chvílemi předvádí málo kdy viděné nápady. Takovéhle pohádky bych v dětství chtěl vidět v televizi nebo číst, bohužel se z těchto fragmentů skládá cca půlka filmu a druhá je o čekání a plnění přání vypravěče. Nevyvážený film, s chvílemi skvostnou výpravou a vizuálním provedením. (31.12.2008)

Pri hollywoodskych filmoch Tarsema Singha si možno hovoríte, že by ste si pozreli radi film, kde by mohol naplno popustiť uzdu svojej fantázii. Keď si ho nakoniec pozriete, tak si možno poviete, že nejaká tá kontrola štúdia nad jeho fantáziou nie je od veci. Posledné sekvencie Pádu sú poctou histórii kinematografie, ten zvyšok mi pripadá ako pocta výtvarnému umeniu, za ktoré považujem aj všetky Singhove filmy. Keď sa nad Pádom zamyslíme, tak stavba scenára nie je až tak originálna, ako sa na prvý pohľad zdá, ale jedná sa o osobný film a je cítiť, že scenárista vychádza zrejme z niečoho prežitého, alebo odpozeraného zo svojho okolia. Singh je silný autorský režisér, ľahko rozpoznateľný v každom zábere, lenže potvrdzuje skôr tendeciu, že dnes je je ľahšie identifikovať režiséra podľa záberov ako podľa sile výpovede, alebo dialógov. (21.08.2013)

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor. (01.12.2008)

Tarsem Singh prý točí filmy podle slabých scénářů a jejich nedostatečnost údajně kompenzuje opulentními výtvarnými kompozicemi, pohybujícími se na hraně kýče. Ve skutečnosti je jeho způsob vyprávění jednoduše jiný - tím, že se proces vznikání příběhů v Pádu (popř. vznik mýtu ve Válce bohů) přímo tematizuje, musíme pouze být schopni přistoupit na trochu nezvyklou narativní strategii. Více v podrobnější analýze. (12.12.2011)

V první půli jsem neustále zápasil s dojmem, že sleduju vkusnější a decentnější verzi Fontány a že Tarsem Singh se měl dát raději na malířství, než na filmovou režii. Pak ale nastal znatelný obrat k lepšímu, děravé vyprávění se zcelilo, symbolika Royova snového příběhu se konečně vyloupla ze zajetí nesrozumitelnosti a náhodného fantazírování a film najednou začal hladce fungovat. Nápady Tarsemovi nechybí a na předkládaných obrazech se zřetelně (a v dobrém) podepisuje jeho indický původ, nicméně do příště by to chtělo víc duslednosti a ....no stát nohama na zemi. (06.06.2009)