Pád

Zavřete oči. A jestli vidíte hvězdy – poslouchejte…. Neskutečné množství zajímavých nápadů, úžasná představivost. V moři plovoucí slon, barevné fantasie pohádkového světa…., jenže když se nabažím, ptám se: Co příběh? Bez nějakýho okecávání říkám, že jako celek to nefunguje. Imaginární svět prostě nudí. Nebo nemám náladu. Chápu, že má své poslání, ale realita je mnohem zajímavější. Snad díky té holčičce (C.Unturu). Ta hrála tak přirozeně, že snad ani nehrála. Celkem to šlo mimo mě. Já na tyhle ART filmy nejsem. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.11.2009)

Režisér filmu Cela - Tarsem Singh - se šest let poté vrátil k celovečernímu filmu jakousi kombinací dramatu a fantastické vyprávěnky. Film, který se zčásti natáčel v Praze (fantaskní sekvence), má dvě roviny. V té první se ocitáme v jakémsi špitále, kde se setkají malá tlustá holčička se zlomenou rukou a kaskadér, který pravděpodobně ochrnul a rád by jen další a další dávky sedativ. Druhou rovinou je vyprávění kaskadéra holčičce o šesti mstitelích, kteří se vydávají na dalekou výpravu, aby potrestali zlého guvernéra, a cestou řešili různá protivenství. Právě toto vyprávění je plné fantastických a barevných obrazů a scén, jedné úchvatnější než druhé. Co však naplat, když to celé nevede ke hře na dětskou fantazii, ale k depresivním a depresivnějším scénám vražd, smrti všech blízkých, až k naznačené sebevraždě, takže celkové vyznění filmu pak poněkud lavíruje. Disk načíná klasicky protipirát, trailery na filmy Veřejný nepřítel č. 1, Milk, Chromofobie, Druhý dech, Podvod, jedna reklama, ale jinak zde nejsou žádné bonusy. Publikováno: 29.01.2009 (19.08.2020)

Kdepak, krásné manýristické záběry nejsou všechno, Tarseme... Pád zkrátka nedrží pohromadě a postrádá něco jako napětí a nějaký důvod, proč se na to dodívat do konce (mimo zmíněné naaranžované záběry). Hlavní hrdinka je mimořádně otravná. Se sebezapřením se vyšplhám na 5/10, ale dál fakt ne. A nepomůže tomu ani efektní záběr na Karlův most. (20.08.2011)

Co způsobí nešťastná láska? Putování, překážky, hledání motýla, zjevení ducha stromu, přetnutí okovů, stržení masky, prohlédnutí, zradu, naději... Dalího oblaka, sloni, hořící strom i paranoicko-kritická metoda (portrét kněze) se mísí s režisérovou oblíbenou zlatou pouští a koňmi. Pastelové tóny - pařížská modř, červená rumělka, vznešený nach. Film vypráví obrazem, a tak to má být. Wagnerova Jízda valkýr hraná se zápalem na housle a doprovázející obrazy světa, který už není. Pláč i smích a zubaté pomeranče. Je čas spát a pustit sny k sobě, jízda právě začíná. (21.02.2011)

Cela se mi líbila víc (ačkoliv nebyla tak moc inspirována Dalím, což je zase obrovské plus pro Pád), zřejmě hlavně díky tomu, že na mě nepůsobila tak dlouze. Pád začíná doslova a do písmene úchvatnou (a ze všech nejlepší) černobílou scénou podkreslenou druhou větou Beethovenovy sedmé symfonie, pokračuje velice slibně, úžasné snové výjevy prokládá vcelku sympatickými nemocničními příhodami, postupně odkrývá kaskadérův příběh, nechybí mu drama ani vtip, malá Catinca Untaru je napůl roztomilá a napůl otravná, Lee Pace připomíná Nicolase Cage (což mě během sledování Řekni, kdo tě zabil nenapadlo ani jednou). Před koncem se to ale celé začalo nějak vléct, takže než jsem se dočkal emotivního a působivého finále, stihl jsem se lehce nudit. Pozitiva jednoznačně převládají, ale bez chyby to není. (21.04.2013)