Apocalypto

Bylo celkem příjemné slyšet v americkém velkofilmu jinou řeč než angličtinu, jinak mě ale Apocalypto zklamalo. Nezáživná přímočará story natáhnutá na zbytečně dlouhou stopáž, která mě zaujala pouze tou městskou epizodou, jež občas působila dojmem, že v ní Cameron našel inspiraci pro své Na'avi. Že by měl mít Gibson nějak zvýšené sebevědomí, co se jeho režijních kvalit týče, to si teda nemyslím. Genialitu jsem v Apocalyptu nepozoroval ani v náznaku. (04.08.2010)

Apocalypto nie je dobrý film. Gibson síce ubral plynu pokiaľ ide o mučenie jednotlivca, zato svoj mäsiarsky štýl nezaprie ani tu. Jeho najnovšiemu filmu predovšetkým chýba nejaké hlbšie myšlienkové pozadie a scenár, ktorý by nás k nemu priviedol. Rozhodne som totiž po veľkých rečiach o posledných dňoch ríše Mayov čakal viac než naháňačku v pralese. I kameru tu upodozrievam z toho, že jediným šťastím je pre ňu fotogenickosť prírody, pretože časti v meste nepôsobia nijak zvlášť profesionálne. Stopáž je na tento nepríbeh vražedná, a i keď diváka potešia niektoré originálne spôsoby zneškodňovania protivníkov, je to na dve a štvrť hodiny málo. Gibson by si ale mal doplniť vzdelanie v dejepise – ríša Mayov zažila svoj vrchol medzi rokmi 600-900 n.l. potom postupne upadala a v čase príchodu conquistadorov začiatkom 16 stor. už bola len zhlukom samostatných mestských štátov neveľkého významu, ktoré síce kládli zúrivý odpor ale väčší význam v regióne nemali. Rituál na pyramídach je aztécky, nie mayský. Mayovia , i keď prinášali ľudské obete, nerobili to takýmto spôsobom. 4/10 (10.02.2007)

I kdyby Gibsonovo Apocalypto nemělo žádný hlubší myšlenkový obsah, byl by to stále dechberoucím bravurně natočeným experimentálním (pseudo)historickým snímkem, při kterém se, i při jeho dlouhé stopáži, nedá usnout a ani chvilku se nenudíte. Ale Apocalypto přece hlubší význam má a dokonce i hned několik možných přesahů interpretačních. Již úvodní citát: ,,Velké civilizace nejdou podrobit, pokud se nezačnou ničit sami od sebe.", je natolik návodový, že odkazuje k analogickým příkladům v nám známé historii - dekadence společnosti - průvodní jev úpadku všech velkých říší (známe to ze starého Říma, známe to z Evropy před první světovou válkou), je vykreslena v Gibsonově snímku více než názorně. Symbolické osazenstvo duchovní a mocenské elity na obětní mayské pyramidě, jeho znudění, odcizení, zcyničtění v tváří v tvář krvavé zábavě, která u většiny z nich vyvolává nanejvýš nudu (neuvěřitelné obtloustlé mayské vladařské dítě!) jasně dokumentuje jednu z příčin toho, že tak vyspělou civilizaci bez velkých obtíží v relativně krátkém čase doslova převálcovala maximálně stejně (ne-li méně) vyspělá civilizace naše. Další významovou rovinou filmu je Gibsonův pokus o utvoření mýtu (příznaková scéna s malou nemocnou holčičkou), nesnaží se vyprávět tak, jak jsme na to kulturně navyklí my, dnešní západní svět, ale posouvá celý příběh do roviny narační, vyprávěcí, tedy do té, v jaké asi vnímali a přemýšleli sami Mayové. Proto se akcent filmu posunuje od kontinuálního sledu historických událostí a jejich převypravování k hyperbolizovaným činům jednotlivce, k jeho hrdinským činům, bájným místům a síle bohů, zvířat a přírody... Jaguáří tlapa je hrdina z jiného světa, ze světa myšlenkového řádu původních indiánských bojovníků, proto tolik Gibsonovi vytýkaná absence historiografie či nadměrného zobrazování násilí. Pravda, Gibson je (alespoň podle jím režírovaných dvou posledních filmů) šílenec s nějakou sadistickou obsesí, ale alespoň v Apocalyptu jím exponované násilí má smysl a opodstatnění. Také nemám rád násilí (a jsem proti primitivním akčním filmům založeným pouze na jeho oslavě), ale tady to násilí hraje důležitou roli. Popisnou. Taková tehdy prostě byla doba a dnes je v naší kultuře trend co nejméně cenzurovat. Tvůrčí svoboda a svoboda názoru a slova. Jen je mi záhadou, jak se z prostoduchého představitele ještě prostodušších filmových rolí vylíhl svébytný a osobitý režisér - umělec. Mel Gibson je prostě zajímavý člověk... (28.09.2007)

Film, jaký jsem nikdy předtím (a asi již nikdy neuvidím) neviděl. O starověkých civilizacích se toho moc nenatočí a když už ano, tak tvůrci i filmová studia musí počítat s výslednými červenými čísly (až na výjimky). Mel Gibson však rejpalům opět dokázal, že zajímavá témata v historii hledat dokáže, a dokáže je také působivě převést na filmové plátno. U Statečného srdce to vyšlo na výbornou, u Umučení Krista na chvalitebnou a u Apocalypta na jedna mínus. Sice jde o klasický mix honičkového filmu a cesty za pomstou (hned několikanásobnou), to však vůbec nevadí, neboť tady jde především o formu, která v Gibsonově naturalistickém podání vypadá skvěle. Digitální kamera vše sráží na úroveň televizních přírodopisných dokumentů, to je však také jediná výtka, kterou zmíním. Já se bavil, navíc jsem dostal víc než jsem čekal. (09.07.2010)

Zřejmě to není úplně historicky nejvěrnější, ale vím, že se Mel Gibson fakt snažil. Originalita snímku je jedním z důvodů mého vysokého hodnocení. Jenom jsem čekal, že 130 minutový film bude mít ještě trochu propracovanější zápletku (nebo kratší stopáž) a občas mě fakt rušila zjevně digitální kamera. (14.05.2009)