Let číslo 93

Cele pozadie tragédie letu United 93 (ako aj celého 11-teho septembra) sa minimálne pre mňa pod rúškom nejasných informácii o tom ako to "naozaj" bolo, stáva ťažko uchopiteľným materiálom. Ale nezabudnem na diskusnú reláciu, ktorú onoho tragického dňa odvysielala ČT2 podvečer (tesne po páde 4-teho lietadla). Zástupcovia rôznych spoločenských štruktúr (od armády, cez psychológov, politológov až k novinárom) diskutovali o MORÁLNOSTI a opodstatnenosti aktu letectva USA, ktoré (podľa posledných informácii) nad Pennsylvaniou zostrelilo podozrivé civilné lietadlo s pasažiermi na palube(!). Táto informácia sa už v žiadnom médiu nikdy neobjavila (čo s odstupom času nemôže nikoho prekvapiť). Diskutovať o tom do akej miery je story tohoto filmu pravdivá by bol nekonečný príbeh (na ktorý nech si odpovie každý sám). Každopádne od tejto odpovede a postoja potom bude závisieť aj výsledný dojem balancujúci na pomedzí geniality a najväčšieho odrbu v histórií propagandy vo filme. Resumé: Paul Greengrass je chytrý človek, ktorý natočil unikátnu poctu "statočným hrdinom", ktorých Amerika po tomto nepochybne tragickom K.O. (nech už sa na to človek pozerá z akejkoľvej strany) tak veľmi potrebuje. (14.09.2006)

Film jsem dodívala před 10 minutama... Stále mám orošené čelo, motá se mi hlava a srdce mi nepřestává bušit. Tolik nervů mě nestál opravdu žádný film. Nad míru perfektně vystihnutá atmosféra v letadle i na zemi. Dostatek zmatkování, emocí i napětí. Jedno vím jistě..tenhle film je nepřekonatelný! Jako by mě ta situace zasáhla znovu. (25.06.2011)

Úspěšný recept z Bloody Sunday uplatňuje Greengrass i zde (obvzláště to jeho trademarkové vtažení do dění tím jak z vás udělá jednoho z pasažérů) - a opět nadmíru skvěle. Snad vše je zde dle stejného mustru a přitom tak jiné. 75 minut nejprve rekonstruktuje chaos kolem prvních spadlých letadel a pak vás během závěrečné čtvrthodinky zcela emočně vyždíme na palubě United 93. Opět kde to jde používá reálné představitele "as himself", zase se vyžívá v nenápadné a o to více působivé hudbě, v maximálních detailech tváří rozklepanou kamerou a v totální apolitičnosti. Působivé, byť jako snímek to těžko hodnotit, ovšem zážitek to ve vás zanechá obrovský. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (24.08.2006)

Nikdy v životě jsem nezažil po projekci takové ticho. Kdyby to celé nebylo tak smutné a zdrcující, lidé by tleskali. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem po skončení nějakého filmu lapal po dechu a neuvědomil si, že pláču. Byl jsem tam s nimi. Cítil všechen ten strach a bezmoc. A odevzdaně sledovat blížící se zemi. Jeden z nejdůležitějších a nejpůsobivějších filmových pomníků. (16.07.2006)

Podobne, ako Gus Van Sant v Elephantovi skoro "paradokumentárnou-hranou rekonštrukciou" zachytil masaker na americkej strednej škole, tak aj Grengrass štýlom spracovania takpovediac "nezaujato - od vedľa" pristupuje k 9/11. Pod Greengrassovou taktovkou vás hľadáčik kamery spolu s ďalšími výrazovými prostriedkami pomaly, ale neodvratne nielenže vtiahne, ale priamo vcucne do diania na plátne. Bez príkras, pátosu a zjavne manipulatívneho vynucovania sĺz dojatia. V tomto ovzduší aj slová "I love you" tnú do živého. Nielen záverečná sedeminútovka predstavuje pre mňa jedny z najintenzívnejšich chvíľ stupňujúcej atmosféry napätia, hystérie, ale i rozhodnosti k činu, aké som mal možnosť doteraz vidieť. (01.06.2006)