Hory majú oči

Keď som tento film videl o jednej v noci, mal som čo robiť aby som potom zaspal a to je už čo povedať, keď sa to stane mne. Pán Alexandre Aja si teda servítku pred ústa určite nedáva a servíruje nám ešte drsnejšie horrorové scény ako v predošlom jeho filme. Požieranie čriev vystrelený mozog so záberom vyše dvojsekundovým atď, skoro by som povedal, že dielo Roba Zombieho! Vidno aj spoluprácu s Wesom Cravenom, film sa odkláňa od tradičného horrorového scenára, kde je každých 15minút zabitý jeden "dobrý" a konečne, naozaj konečne a to mi nemôžete vytknúť, ani jedna scéna vo filme nieje poznačená naivitou, alebo tým, že by mi nad tým zastával mozog! Pre mňa na horror 90%. (07.08.2006)

Konečně horor, na který se dá koukat se ctí. Alexander Aja setsakra umí a je to fakt vidět, akční scény se povedly, atmosféra se povedla a nejvíc mě potěšily výborné exteriéry. Zmutovaný dělnící jsou fakt nechutný a herci si role asi užili. Z normální crew mi utkvěl Aaron Stanford, který film začal v roli takové slečinky, aby se ke konci změnil ve zkrvavenýho badasse se sekerou, brokovnicí, baseballkou, no vyberte si. Jde hlavně o to že jsem mu obě polohy jeho role naprosto věřil (uznávám když byl celej od krve tak byl mnohem víc cool). Supr film a stopro by se dostal do top 5 mejch nej hororů. (25.07.2006)

Hodně mi to připomínalo tento film. A je možný, že ten film se hodně inspiroval původní Cravenovým HHE. Každopádně to bylo opravdu hodně podobný a tamten není zrovna k zahození. Co se týká tohoto remaku, tak taky není k zahození. Krve i lekaček je v něm dost a dost a tak většina nebude zklamána. Jenže ti, kteří krvácení a odporné slintající mutace nezaměňují s horrorem, ti nebudou uspokojeni ani částečně. Samozřejmě logickým kiksům se příběh (příběh? já hlupák, příběh ne, jen postupné vyvražďování) nevyhlo, to už nikdo ani nezmiňuje. Postavy jsou plochý a strašně předvídatelný, jako obvykle v tomto typu horrorů. Hnusníci jsou hnusní jako jedno město v Holandsku - Kybel Höwen. No a hudba mě v první polovině filmu děsně srala. Až jsem se z toho stal malým, zhnědl jsem a začal smrdět, jak moc mě srala. Potom už jsem ji přestal vnímat a vrátil se do původní podoby. Co se mi hodně nelíbilo byl ten vlčák, kterej se na ty obludky vrhal, jak kdyby ho na nic jinýho nikdy necvičili. Normální pes by stahl ocas mezi nohy a utekl jak by je viděl a nebo by utekl po prvním střetu. Ani pes totiž není cvok a co víc, nezaútočil by na nic, co by jej nezahnalo do kouta (pokud by ho teda necvičili, což v rodině s malým děckem asi nedělali). Neustálá nesmrtelnost všech hlavních postav (tedy od určitého okamžiku, kdy zemřela dobrá půlka) a naopak pozdější smrtelnost všech záporáků (až na ty, kteří budou ve dvojce a které jsme tedy ještě neviděli) je taky klasická. Tak za co já ty hvězdičky vůbec dávám? Ani vlastně nevím, možná že jsem se na to dodíval. (19.09.2006)

Aja / to je boží jméno / si byl vědom, že nejen hory mají oči, ale i diváci a tak nám dopřál opravdu skvěle vizualně stvárněné dílko a dopřál nám, doslova oku lahodící zabijení. Napětí ve filmu připomíná petřínskou lanovku a prudce stoupá, bohužel někde mezi půlkou a cílem asi došel proud i s napětím. Sice rychle přispěchala na pomoc slečna brutalita, ale ta už druhou půlku nezachránila . Povedlo se však do brutality začlenit třeba americkou vlajku ta mě vždycky v hororech docela chyběla a za ten nápad fakt tleskám . Tak tedy je na čase přestat čumět na filmy a vzhůru na výlet, někam do hor a až se budete balit, nezapomeňte si vzít papouška ! (19.11.2006)

Výstavní expozici krvavého násilí servíruje Aja divákovi v té nejstylovější podobě, jaká je v současné době k mání. S perfektním vykreslením psychologických vazeb k jednotlivým hrdinům (velmi nejisté pořadí na úmrtním listě!) a s maximálním citem pro řemeslné zpracování napětí, hrůzy a divákova znechucení, dělá opravdové zázraky. Výborná zvuková stopa často dokáže více než standardní „lekačka“ a nekonečné prostředí pouště taky nepůsobí nijak příjemně. Sám sebe poněkud sráží špatně vybraným scénářem, v němž však nastupuje notná dávka cynického nadhledu, takže mnohými vyčítaná přehnaná patetičnost závěru je spíše úsměvná v dobrém slova smyslu, neboť mutantem odchraptěná americká státní hymna, či nástup jednoho z hrdinů s brokovnicí v ruce za doprovodu ultrahrdinského hudebního nářezu jasně dokazuje, že Aja má krom talentu v ruce, taky srovnáno v hlavě a pokud bude děj jeho příštího filmu méně předvídatelnější, je nad slunce jasnější, že v Hollywoodu se ještě díky tomuhle mladému Francouzi budou dít věci. (27.07.2006)