Bublina

Od tohto filmu (vážne neviem prečo) som čakal viac. Zaujímavý priestor fabriky na bábiky poskytuje toľko vizuálnych aj významových možností, že mám pocit nenaplnenosti, ale na druhej strane je film vo vyjadrovaní celkom presný, všetko sedí a som si takmer istý, že Soderbergh dosiahol to, čo chcel, so všetkými tými nehercami, ostrou kovovou gitarovou muzikou, v nude a studených farbách utopené americké malomesto, fast foody, všetko. na rozdiel od ostatných režisérových filmov vybočuje okrem distribučnej zvláštnosti a iných špecifík aj samotným názvom, s ktorými sa pri dielach minulých veľmi netrápil a boli popisne jasné a trefné, kdežto tu sa človek musí aj zamyslieť, čo je tou stevenovou "bublinou". (06.12.2006)

Nenáročné komorní drama na jedno shlédnutí, které se ovšem velmi povedlo, krátká stopáž jen přispívá k rychlému tempu jinak tohoto pomalu plynoucího filmu, Soderbergh v některých svých snímcích rozebírá lidské úchylky v jakýchkoliv podobách, bizardních i těch, které někdy na první pohled nejsou ani vidět a jejich působení na okolí. 75% (20.07.2010)

Bubble je silný film s nádherne minimálnym scenárom od Colemana Hougha. Soderbergh nasmeroval svojich hercov k dokonalosti, vďaka čomu sú na nerozoznanie od ich úloh. A aj keď sa príbeh pre svoj konflikt uchyľuje k senzáci, film je veľavravný vo svojom stvárnení mlčania, depresie, represie, popretia a trápenia stredozápadnej bielej robotníckej triedy. 6/10 (16.05.2021)

Tenhle film má moji nehynoucí podporu a obdiv. Soderbergh natočil film jednoduchou minimalistickou formou, ze které banalita a obyčejnost dní přímo odkapává, kde jsou všichni naprosto přirození a dokazuje, že skutečně dobrý filmař natočí zajímavý film i bez hvězd, velikého rozpočtu a studiem za zády... Není to asi film pro každého, ale mě velmi sednul... 4,5* (22.07.2008)

Strohost, nezúčastněnost, s níž neúnavný pokušitel trpělivosti mainstreamového diváka, Steven Soderbergh, sleduje tragédii na jednom americkém maloměstě, je skoro neuvěřitelná. Tvůrce, který ve svých filmech skáče ze žánru do žánru a od formy k formě se tu obešel bez profesionálních herců, bez speciálních efektů, kamerových filtrů i umělých dekorací. V reálném prostředí, s neherci a na digitální kameru natočil něco, co bychom možná mohli nazvat nezávislý film“, všem škatulkám se to však vzpírá. Příběh tří zaměstnanců malé továrničky na plastikové panenky (gumové hlavičky jako jeden z možných klíčů k jen na první pohled něžnému názvu) začíná jako melodrama, skoro jako romantická komedie. Jakoby mimochodem během jednoho dvou dialogů a několika jízd autem přechází v sociálně psychologické drama a v závěru se stočí v detektivku. A všechno mimochodem. Mezi řečí. Jediným čitelným předělem mezi jednotlivými rovinami je asi jenom rytmická kytarovka, s níž do příběhu bez jakýchkoli okolků vplujeme, abychom z něj po studené sprše na konci zase odešli. Ve strohé kameře, která se za celý film pohne snad dvakrát se toho jakoby neděje moc, ve skutečnosti se toho ráz naráz však děje tolik, že vám nezbývá, než nechat klesnout bradu. Pár pohledů, pár vět, pár kroků a vy máte najednou dojem, že takhle nějak se to může stát. Že největší peklo bude nejspíš tam, kde byste ho vůbec nečekali. (11.09.2006)