Adamove jablká

Když se dají do mixéru absurdní situace v civilním pojetí, velmi slušně vykreslené postavy, inteligentní humor a výborní herci v čele s mým oblíbeným Madsem Mikkelsenem, a tu mašinu pustí osvědčený režisér a scénárista Anders Thomas Jensen (napsal hned několika výtečných příběhů pro Susanne Bier), máme tu další milý malý film!! (30.06.2013)

Dánská černohumorná absurditka plná podobenství, odkazů.... s jasně čitelným přesahem (odkazem), která měla mj. za následek, že jsem si při závěrečných titulkách (téměř) začal s hlavními hrdiny pobrukovat "How deep is your love"? od Thake That. Kdo by to byl řekl. A nepotřeboval jsem k tomu ani lahodný sirup (čti fernet). I love this film. RESPEKT! (19.10.2011)

Zamiloval jsem se. Do jablek. Do ropy. Do rumu. Do boha. Do ďábla. Do Joba. Do plešek, arabů, tenistů, tygrů a alkoholiček. ____ Filmy hloupé a filmy neskutečně obsažné to mají těžké: první si komentář nezaslouží, druhé si říkají o komentář předlouhý a na to má mít pro změnu čas jako kdo..? ____ Mám před sebou klubko. Takový to klubko, který byste přísahali, že ještě těsně před osudovým ''mňau'' bylo tři psi a jedna pohublá kočka, co měla ráno radši zůstat doma. Uvědomuji si existenci mnoha vrstev a jemnou vybalancovanost příběhu okolo absurdistánu v kostelíčku. Jestli ale dokážu vyskládat jednotlivosti vedle sebe podle velikosti? Celek je asi vážně víc, než součet jeho částí. Bůh je mrtev. Nebo není? A co na to Hitler? Tohle se asi vážně musí jedině vidět. ___ Ulrich Thomsen zahrál nejlepšího sráče co jsem za poslední dobu viděl. Ten neutuchající vnitřní rozpor mu lez ušima až ke mně na stůl. Za černohumorně brilantní 3/4 odpouštim i závěr. (26.05.2012)

Současná kinematografie má hodně problémů, ale možná nejvíc ze všeho ji ohrožuje politická korektnost, která smrdí autocenzurou a obelháváním sama sebe. V konečném důsledku pak otravuje diváka tím, že směřuje k předvídatelným pointám a ulamuje hrot satiře, humoru i vážnému dramatu, které chce tepat společenský nepořádek. Právě politická nekorektnost a absolutní nepředvídatelnost chování filmových postav je to, co Adamova jablka výrazně povyšuje nad dnešní filmovou produkci. Psychologický souboj mezi vášnivě věřícím knězem, cynickým technokratem v podobě místního doktora a především propuštěným trestancem, aktivním neofašistou Adamem je podaný v nezvyklé formě tragikomedie, která často balacuje na nejzazší hranici toho, co jsme schopni označit za společensky přijatelné, ale právě tím je pro mě cenná a jen málokterý film z posledních let mi udělal takovou radost jako právě tenhle. Celkový dojem: 95 %. (14.01.2012)

O tomto žánrovo pestrom filme sa dá písať naozaj veľa. Mohol by som začať opisom jednotlivých charakterov a ich vzájomnou interakciou. Pokračoval by som analýzou uzavrenosti mysle a jej zmenou, dalo by sa diskutovať o šťastí a nešťastí, o symbolike (vystrelenie Boha z hlavy?...), o nádeji a viere..... Je toho tak strašne veľa, čo film ponúka a je veľmi individuálne ako to človek pochopí a čo si z filmu zoberie. Preto je zbytočné sa o tom ďalej rozpisovať. Názor si každý musí urobiť sám. Za seba môžem napísať len, že Jensenovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielko, obsahovo tak bohaté a myšlienkovo brilantné, že je naozaj nad čím premýšľať, a to veľmi dlho. (10.06.2014)