Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (viac)Obsahy(1)
Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane sa rýchlym poslom na bicykli. Po krkolomnom páde sa však rozhodne nájsť si bezpečnejšie zamestnanie - vo výkup fliaš. Od svojho okienka má o všetkom prehľad, môže sa porozprávať s ľuďmi i zľahka zasiahnuť do ich osudov... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 114)
"Takže tahle celá debata je k ničemu, protože pan doktor Plzák vás naučil: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Debil." Co si budeme povídat, pan Zdeněk Svěrák píše tak, jak by si to spousta začínajících (i pokročilých) autorů jistě přála taky umět: má svůj osobitý styl a ještě se to líbí masovému množství lidí, což znamená, že to na sebe vydělá a taky to způsobuje uměleckou hrdost. Většina filmů, které natočí se svým synem, je vřele divácky přijata se potom se díky své kvalitě i odporoučí do pokladnice české kinematografie a málokdo proti tomu co namítá, já taky ne. Ale co se týče Vratných lahví, tak se tady mám pocit situace trochu mění. Sice na film šlo hodně lidí jako obvykle, téma je ze života jako obvykle, na různé blbosti se nahlíží laskavě a poeticky jako obvykle, ženy jsou krásné a muži jsou pacholci a občas je to naopak jako obvykle, ale někde něco drhne, což obvyklé není. Už to přestává být sranda. Jako by někdo při vaření házel do jídla naměřená množství koření, aniž by to potom ochutnal a zkontroloval, jestli to přece jenom nechce někde trochu dosolit. A nebo že už to vařil tolikrát, že se to jazykům docela znechutilo, nevím. Ale ani nemám potřebu se tím zaobírat, jenom si pořád opakuju, jak že to řekl Kurt: "Raději shořet, než vyhasnout." Raději vidět pár dobrých filmů a potom už nikdy nic, než vidět génia, jak se na stará kolena rozmělňuje ve snaze vystačit s dechem. ()
Ať si říká kdo chce, co chce, jednu věc nemůže nikdo Janu Svěrákovi upřít - totiž že jeho filmy co se týče formy jsou z našich končin to nejsvětovejší, co u nás v poslední době vzniká. I ty "obyčejné" příběhy přizpůsobené českému rozpočtu dokáže natočit a sestřihat moc krásně. Už dlouho jsem neviděla v českém filmu tak krásné záběry všední Prahy nebo třeba ty z letu balónem. Jediné co mi formálně vadilo byly snové scény ve vlaku. Po obsahové stránce jde o tak trochu klasiku - vyprávění o životě jednoho člověka, který se odmítá podřídit konvencím o stárnutí. Je to milé, úsměvné s několika hodně vtipnými místy, výstižné, trochu smutné a já jen doufám, že to nepsal Zdeněk Svěrák podle sebe. ()
Málokterý film ve mně zanechá něco, k čemu se v myšlenkách vracím cestou z kina, večer i druhý den - Vratné lahve ano. Jsou filmem spíše Zdeňka než Jana, ale s tím nemám problém. Jsou osobnější a pod povrchem smutnější než Kolja nebo Obecná škola (nic proti!), jsou upřímné a nenalhávají nám, že každý konec je šťastný. A vedle toho pořád skvěle baví. Jan navíc dokázal, že pod jeho vedením dokáže i Jiří Macháček vyplout ze série karikatur a zahrát přirozeně sympatickou postavu. Do kina na Lahve zajdu aspoň ještě jednou. P.S. I napodruhé jsou Lahve skvělá zábava a vedle Obecné školy asi můj nejoblíbenější Janův film. ()
Film je natočen hodně dobře, herci hrají parádně, scény, ve kterých se objevuje Jiří Macháček, mají obrovské vnitřní kouzlo(pro mě). Mrzí mě jedna věc. Film byl přesně takový, jak jsem čekal a to strašně pesimistický(pro mě). Připadá mi, že jsem jej neměl vidět dříve než za dvacet let. I když je tu spousta vtipných momentů, nemůžu se zbavit pocitu, že je to film pouze pro někoho. A já tím někým nejsem. Snímek podtrhuje můj syndrom českých filmů - nemám je moc rád. Myslel jsem, že by Vratné lahve mohly vybočit z řady. Nevybočily. Přesto jsou ale skvěle zpracované a možná s odstupem několika let změním trochu názor a tento komentář nahradím jiným...110,5 miliónů korun(výdělek v ČR) ()
Určitě nejlepší český film roku 2007, což nám potvrzuje rekordní návštěvnost v kinech. O tomhle filmu se dá říct, že je ze života a má určitě co nabídnout. Zdeněk Svěrák je klasicky výborný včetně Jirky Macháčka. U mě 90%. Něco by se dalo vytknout ale to by bylo spíš hnidopišství. Na český film opravdu kvalitní zážitek. ()
Galéria (25)
Fotka © Falcon
Zaujímavosti (87)
- Film obsahuje krátkou mezititulkovou filmovou scénu. (griph)
- Tkaloun (Zdeněk Svěrák) vypráví o obraze, na kterém jsou jeho rodiče a který namaloval Willi Nowak, když je zastihl na výletě. Jedná se o pravdivý příběh. Willi Nowak byl český malíř, grafik a národní umělec. Ve 30. letech působil jako profesor Akademie výtvarných umění v Praze. (sator)
- Scenárista Zdeněk Svěrák, který ve svých mladších letech skutečně býval učitelem, komentoval, že "když už jsem tomu Tkalounovi hledal povolání a věděl jsem, že ho budu hrát já, bylo nabíledni, že to bude kantor, který byl zvyklý denně k někomu mluvit, komunikovat. Tak jsem si říkal, jak by ti bylo, Svěráku, kdybys u té kantořiny vydržel a bylo by ti pětašedesát, zkusil bys přesluhovat a zjistil bys, že ty děti jsou jiné než ty, na které jsi byl školený." (NIRO)
Reklama