Vratné lahve

Paráda a malé překvapení! Bavil jsem se a to je u tohoto druhu filmu snad podstatné, ne? Milý, lidský, melancholický, smutný, pravdivý, ze života, o životě převážně střední generace a o stavu naší společnosti...To vše pojaté v duchu typicky svěrákovského humoru (někdy ale málo nuceném), který prostě nezestárl.. V té poslední záplavě českých filmů převážně nevalných kvalit působí tento jako malý zázrak, navíc si na nic nehraje...P.S.: Pokud se bude český film ubírat tímto směrem, tak se máme ještě na co těšit...Masivní tv upoutávky a reklamy v tomto případě nezklamaly míru mého očekávání... (11.04.2009)

Veľmi príjemné, ale dve hodiny po odchode z kina už mi to silne vyšumelo. Skoro mám chuť nazvať to "jednohubkou". Dlho som mal pocit, že sa Zdeněk scenáristicky a Jan režijne krotia - potom som pochopil, že je to zámer, aby to celé pôsobilo civilnejšie, nie len ako prehliadka hlášok a vizuálne vymakaných detailov, kúpucich sa v efektnom zlatistom svetle. Jan sa vybláznil vlastne iba v záverečnej scéne s balónom, tam je jasne citeľný jeho rukopis. Tak alebo tak sú "fľaše" na vyššej úrovni než čokoľvek z kategórie "klasický súčasný český film" (vrátane zúfalca Hřebejka... o vypáchnutom Menzelovi ani nehovoriac). (19.07.2007)

Asi nejlepší domácí komedie posledních let připomíná, že i dnes lze vyprávět a natáčet o citlivých věcech života s nadhledem, taktem, vkusem, vtipem, moudrostí. Určitě mnoho ve filmu znamená kamera (nejen záběry Prahy, ale i nemilosrdné detaily obličejů obou protagonistů). O bědách a slotách devadesátých i pozdějších let na minimální ploše, sevřeně střídmými prostředky, LÁHVE říkají takřka vše. Tápavé ztrácení a znovunacházení manželské lásky se v závěru filmu mění v její rehabilitaci (odzbrojující Svěrákovo přiznání, že při psaní scénáře hojně čerpal z vlastního soukromí; musí žít s nadmíru velkorysou a chápavou manželkou; všechna čest a sláva). Zdá se, že režisér byl v tomto případě i tak trochu scénáristou. Filmu to určitě prospělo. A českému divákovi, hladovému po kvalitních domácích novinkách, jistě také. (17.09.2007)

Citový i tělesný listopad života na samotě od lesa, velmi přesná lady Kolářová, nevtíravé životní postřehy, vtíravý product placement, občas prvoplánový humor a navrch železničářské sny s Nelou Boudovou, po nichž se vzdouvá na csfd odpor a Tkalounovi přikrývka. Farář revolucionář, Jacques Roux, kdysi řekl: „Stáří je dětství bez iluzí.“ a právě tato skutečnost se podařila vykreslit Svěrákovic tandemu docela důvěrně. Někteří lámou hůl nad typickou autorovou "laskavostí", ale v poslední době je jí kolem nás tak málo, že jsem ji přivítal s otevřenou náručí. Asi stárnu, nebo co.. (04.02.2013)

Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. (13.08.2007)