Match Point - Hra osudu

Woody Allen se odhodlal k radikální změně prostředí (milovaný New York vyměnil za Londýn), netahá z rukávu vtipné dialogy a natočil tak strhující temný příběh mravů. Všechna jeho poznávací znamení jsou ta tam, jeho obrat o stoosmdesát stupňů je neuvěřitelný. Postupně nás nutí milovat jednu a nenávidět jinou postavu, aby to bylo za několik desítek minut zcela naopak. Zdvořilý a skromný tenisový trenér Chris najde možnou perspektivní budoucnost v přátelství s bohatým Tomem. Ten ho vzápětí seznámí se svojí prachatou rodinou a zejména jeho sestra Chloe je jím uchvácena. Jenže všechno zkomplikuje seznámení s Tomovou snoubenkou Nolou, americkou herečkou s podivnou minulostí. Postupně tak nahlédneme do jejich sobeckého života, jehož vrcholem je monumentální výhled na krásy Londýna z prostorného bytu, který korunoval Chrisovu svatbu (hlavu s city si zrovna nelámal) s Chloe, jejíž štěstí pečlivě střeží bohatý tatínek. Chris je ideální zeť, skromný a poslušný, ale jeho sexuální posedlost k Nole žene jeho vypilované postavení do záhuby. Typově dokonalému obsazení této amorální romance (doprovázené různými operními áriemi) vévodí dvojice Rhys-Meyers a Scarlett Johansson, jejíž chraptivý hlas je dokonalý, stejně jako její proměna ze sexuálního objektu k oběti Chrisovi nerozhodnosti. Allen bravurně balancuje na hranici thrilleru, a sice je jiný a silně pesimistický, ale i to dle mého dokazuje rozmáchlost jeho režijních i scénáristických možností!! Navíc vše v závěru korunuje pointou se zásnubním prstenem.. (26.06.2006)

Vybaven na Match Point jen kolou & rumem v poměru 1:1 a teplýma ponožkama, usedám na Boží hod před obrazovku. Až později mi docvaklo, že bych ke sledování spíše potřeboval jezdecké sedlo a bičík, ale když film byl tak nádherně rozjetej, tak bych přece jako blbec neodešel. No ne?__ Na Match Pointu mě doslova dostala ta jeho arogance. Zní to blbě, vím, ale postavy se chovali tak snobsky a zároveň lidsky, že mi tentokráte společnost buržoazních "prevítů" nevadila. Co víc, mě snad dělala i dobře. Meyers v roli hocha, který se dostane od pinkání do vyšších vrstev, prostě čaruje v každém záběru. Naopak kuřačka Scarlett dodává snímku na dráždivosti a sexuchtivosti (jasně, že je to stejný, ale...). Ovšem je-li něco, co překračuje zmiňované ďábly, tak je to scénář. Woody je pracant, ale tady si fakt máknul. Rozhovory o Dostojovském, tenise, opeře, politice...ten chlap má brutální rozhled. Všechno ví, všechno zná, ale na rozdíl od Bédi Trávnička, jemu to žrát budete i s navijákem... Bomba a čistých 95% - 3% za to, že Woodymu závidím jeho inteligenci (ha ha..) (26.12.2008)

To, co bylo od počátku filmu jemně cítit, ale nebylo zásadním problémem, se naplno projeví v závěrečné půlhodině - Jonathan-Rhys Meyers a Scarlett Johanssonová to herecky úplně nezvládli. Ale není to zdaleka jen jejich vina. Vážné a solidně fungující drama o vztahovém trojúhelníku se v poslední půlhodině mění v parodickou, místy až černohumorně cynickou frašku, způsobující neustálé uchechtávání. Scenáristicky vykonstruovaný ( jedna náhoda za druhou) závěr vycucaný z prstu. Nevěrohodný díky nedostatečné motivaci hlavní postavy/slabé dramatické gradaci/hereckým výkonům a také nepřesvědčivé až naivní režii. Ještě jednou zdůrazňuji, že tohle všechno vytýkám až poslední půlhodině , do té doby vše funguje. -- Nehledě na to tenhle film příliš okatě a předvídatelně naplňuje jednu ze základních pouček dramatického díla - pokud se kdekoli ve filmu objeví zbraň, musí se z ní do konce příběhu vystřelit. Fuj, Woody, za ten konec se styď! A snad příště. -- Asi jsem prokletý, všichni co viděli film se mnou ( Kaka, KevSpa, Nancy ), nešli nad 3* :)) (24.03.2006)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)

Tohle není klasický Woody. Popravdě - neznat jméno režiséra předem, nemám nejmenší šanci uhodnout, kdo ten film natočil. Ale s tímto jiným filmem (Woody se v něm byť ani na sekundu nemihne, odehrává se v Londýně, tradičního sarkasmu si taky moc neužijeme) jsem přesto moc spokojená, ani chvíli jsem se přes značnou délku nenudila, poslouchala chytře napsané dialogy a sledovala zapeklitý milostný trojúhelník, jehož rozřešení jsem tušila už chvíli předem, než k němu došlo, ale několik detailů na něm mě skutečně dostalo... Navíc má výborné a pečlivě volené herecké obsazení a krásnou atmosféru současné Anglie a její smetánky, takže těším se, pane Allene, na váš další počin. (04.09.2006)