Match Point - Hra osudu

Láska bez peněz, nebo peníze bez lásky? Obyčejně vyhrává láska k penězům.. Americký Londýn a v něm motivy osudu, štěstí, vášně a chamtivosti. Nepůvodní Allen nahlíží na zločiny a poklesky, jakožto prostředky boje o místo na slunci, s lehkostí, dráždivostí i nebývalou dávkou cynismu (těžko říct, co cítil amorální penista Chris po posledním „prasátku“, ale soupeři se určitě omlouvat nebude). Apropo, případ, jehož vyšetřování se chopí Spud, snad ani nemohl dopadnout jinak.. (22.05.2018)

„Zařídíš se velmi dobře, dokud to nepokazíš.“ – „A čím to pokazím?“ – „Tím, že po mně vyjedeš.“ Match Point mě sice dostal už napoprvé, nicméně při opakovaných zhlédnutích si jenom potvrzuju jeho kvality a patřičně si ho vychutnávám, ať už to při konečném notně hořkém a cynickém rozuzlení vyznívá jakkoliv. Užívám si výborné herecké výkony filmových sokyň Scarlett a Emily, Woodyho vystavění příběhu (téměř neustále přítomné dusno, vášeň/jiskření i napětí způsobené „tancem“ na tenkém ledu), tvůrcovu škodolibost a hru s divákem (který fandí záporákovi), ale úplně nejvíc hlavního (anti) hrdinu. To, že si s ním Myers výtečně poradil, je jedna věc, ovšem hlavně mě čím dál víc fascinuje psychologie této postavy. Ta slušnost, úlisnost, přizpůsobivost, postupné získávání si pozice na výsluní, na oko podřizování se okolí. Na druhé straně skrytý instinkt lovce, drzost, ambicióznost, sebedůvěra, ledový klid (vychýlený až při „akci“), proměny svědomí a malé, nenápadné náznaky odporu, vlastních plánů a vůle (s postupnou gradací). Jako jediný menší zápor vidím postavu policejního vyšetřovatele, zvláště jeho „wtf“ probuzení (naštěstí taková „noční scéna“ či hození prstenu na něj vcelku nechávají zapomenout). 5*, vždy mě potěší, když Woody předvede jistou ruku i v nekomediálním žánru. (03.07.2009)

Nečekaně temné drama, které mě bohužel moc neoslovilo. Na můj vkus je snímek až moc ,chladný´, žádná z postav se mi moc nelíbila a místy jsem se skutečně nudil. Nehledě na to, že příběh plyne zbytečně pomalu a místy mi to přišlo jako prohlídka snobských interiérů. Podle mě je v tom příběhu až moc zloby a negace, čímž se mi do nálady Woody tentokrát netrefil. (26.12.2008)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

"Nevinní občas padnou za oběť velkým cílům." Jsem slušnej týpek a hraju tenis jako Chris, ale členem britský smetánky nikdy nebudu. Jednak jsem totiž mizernej řiťolezec, nesnáším operu a problémy obvykle neřeším vraždou. Zmetek Chris to dává a to tak dobře, že i já jsem mu fandil, aby mu to prošlo. Tímto si sám sebe přestávám vážit. Ale ono je to těžký, když hlava chce nudnou životní jistotu a péro zase sexuální dračici. Nerad, ale rozumím tomu. A vlastně mě to hodně bavilo, ale ta neustále kvičící opera mě přiváděla k šílenosti. (17.01.2022)