Krycie meno: Farewell

Není to špatné zachycením nálady a příjemně pomalu to plyne. Je to trochu jiné pojetí špionážního thrilleru. Méně akce, více psychologie. Velmi jasně to ukazuje cynismus velmocí. Bohužel ale spousta zajímavého se ve skutečnosti odehrála zcela mimo film a teprve v závěru se divák dozví, co se vlastně dělo. Což je velká škoda, neboť pokud by se alespoň v náznacích něco objevovalo v průběhu filmu, mohlo to být daleko zajímavější. (28.04.2014)

Solidně natočené špionážní drama. Předlohou byla kniha francouzsky píšícího novináře a spisovatele Sergeje Kostina z roku 1997 poodhalující praktiky sovětské KGB. Mnohé z toho činí i film, který více než na akčních scénách buduje na poodhalování motivace a pozadí jednání hlavních protagonistů. Poněkud nejasný je důvod natočení tohoto filmů - téměř 20 let po pádu železné opony (a více než 10 po publikování knižní předlohy) (30.12.2014)

Netypický špionážny thriller vychádzajúci zo skutočných udalostí. To je asi hlavným dôvodom, prečo milovníkom bondoviek a iných akčných špionážnych filmov nesadol a nedočkal sa zaslúženej pozornosti. Napriek tomu, že film má pomalé tempo a množstvo odbočujúcich dejových línií bol som s ním nadpriemerne spokojný. Ukazuje, že pripodobnenie niečoho neobvyklého a neuveriteľného k tomu, že je to ako vo filme je oprávnené. Ale u iných filmov, než je Farewell. Pretože skutočné príbehy sa odohrávajú iným tempom, nelineárnym smerovaním a zvratmi, ktoré si dokáže vymýšľať iba sám život. (14.05.2016)

Atmosferou dost podobne take vybornemu spionaznimu filmu Tinker Tailor Soldier Spy. Je tu teda o neco pomalejsi tempo vypraveni, ale rozhodne tenhle film ma svoje kvality, predevsim ty herecke. Nejde tu o akci, ale o opravdovou spionaz, lidske osudy a odvahu... a v neposlendi rade o vysokou politickou hru velmoci na konci studene valky... *palec nahoru* (08.02.2015)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)