Náš svet, naša láska

Musím napísať, že sa mi film neskutočne veľmi páčil. Mám rada všetky o Aspergerovom syndróme a tento sa mi zdal celkom pravdepodobný, aspoň čo sa správania postáv týka. Bez nejakého brnkania na city a bez mazania medu okolo úst. Možno trochu priveľa samostatnosti, ktorá zas nie je u týchto ľudí práve silnou stránkou, ale aj tak som bola hlavne z postavy Isabelle nadšená! (22.09.2017)

No před tím než jsem si film pustil jsem si přečet, že to je o tom jak se zamilují do sebe dva AUTISTI. Možná jsem předpojatej ale filmy o mentálech mě rozhodně nedojmou. Jenže tohle je neco jinýho, je to nenásilnej film, kde vidíte lásku trochu jinak a trochu více bezprostřední. Oproti dnešnímu světu plnem podvádění a intrik až neuveřitelně čistou. Citové vydírání zde, ale nečekejte. Perfektní casting hlavních postav posouvá snímek jeste o krok dál. (Jen tak mimochodem s kamarádkou se na sebe smějeme, když sme opilí přesně jako Radha Mitchell v tomto filmu, což znamená asi ...... Chaa !!!!! ......je to docela prdel ) (12.07.2007)

Obecně moc nemusím filmy, jejichž středobodem je to, že hlavní postava má nějakou nemoc (lhostejno, jakého rázu). Obzvlášť pokud - jako v případě Isabelle a Donalda - nemusí být zavření za zdmi nějakého ústavu a dokáží vcelku bez větších problémů fungovat ve společnosti "normálních" lidí. To slovo normální jsem napsal záměrně do uvozovek, protože jsem názoru, že podobné socionormativní pojmy mají dosti neblahou historii, a většinové společnosti vůbec neuškodí, pokud se trochu "naředí" lidmi, jejichž psychika funguje trochu jinak. Třeba Donald mi osobně přišel jako neuvěřitelný sympaťák, kterému jsem celou dobu držel palce, a obecně jsem si tu postavu hodně oblíbil. U Isabelle si nejsem jistý, zda jí vlastně objektivně něco bylo, podle mě měla prostě jen poněkud komplikovanější psychiku, což jí ale v mých očích spíše jen přidává na zajímavosti. A zatímco Donald je zde velmi klidný, plachý a ustálený, ona je živel, který dodává filmu patřičnou dynamiku, a spousta scén s ní je zcela skvostná (jako například rande v kostýmech Mozarta a velryby - odtud ten název, který český distributor necitlivě změnil na "Zamilované blázny"). Celkově mi to nakonec vlastně vůbec nepřijde jako špatný film a stojí podle mě za vidění, asi hlavně kvůli zajímavým postavám a dobrým hereckým výkonům. (29.02.2020)

na zaklade pomerne vysokeho hodnoceni na CSFD (sveho casu pres 70%) jsem si tenhle film obsatarala. Nevim, co ve filmu bylo horsi, jestli samotny scenar a namet, nebo uplne silene spatne herecke vykony (takove prehravani jen tak ve filmu uz neuvidite)... proste hruza. Pri sledovani filmu se ptate, komu je film urcen - urcite ne normalnimu psychicky zdravemu jedinci. Jedinou omluvou by pro tvurce mohly byt, ze cilovou skupinou divaku jsou skutecne ti mentalne retardovani z ustavu, kterym by se tahle plitka pitomost treba mohla libit. (19.12.2007)

Zamýšlím se sama nad sebou, jestli je vůbec vhodné se při tomhle filmu smát ... nicméně smála jsem se, chvílemi. Hlavně to zapříčinily absurdní nedialogy, kteří hrdinové toužící po sociální interakci v kroužku stejně postižených, vedou často sami se sebou. A koneckonců i oba hlavní hrdinové mezi sebou, je těžké porozumět si normálně, natož ve chvíli, kdy oba spojuje stejná diagnóza a není přítomen nikdo, kdo by naslouchal. Jakmile divák přistoupí na pravdila této nejednoduché existence a fakt, že v téhle komedii je všechno jinak, začne dekódovat, proč se to tak děje. A právě tímto Mozart and the Whale dokáže opravdu zaujmout. 70%. (12.12.2007)