Starý dom uprostred Madridu

bez mihnutia oka plné hodnotenie; film má veľmi zvláštnu amotsféru, je smutný, no má vtipné momenty, odohráva sa v súčasnosti, no je od nej izolovaný veľkou hradbou billboardov a jeho priestor je teda vymedzený starým domom, prázdnym bazénom a zarastenou záhradou . . . film, ktorý vie rozprávať obrazom, ktorý vie používať symboly, ktorý pracuje s metaforami a metonymiami, poctivá scenáristická a precízna režisérska práca; a po skúsenosti s režírovaním detí musím oceniť, že hlavné trio hlavných hrdiniek zvládol pán Saura dokonale, pri niektorých scénach som nechápal! (chcel by som vedieť, ako to urobil, ako ich zvládol . . .); film má tiež pozoruhodnú "štruktúru" rozprávania - spájajú sa v ňom spomienky a predstavy s realitou a (čo je ešte pozoruhodnejšie) minulosť so súčasnosťou a budúcnosťou; Por que te vas! Pozrite si ho, keď budete mať možnosť; (14.07.2008)

Asi jeden z těch filmů, které u mě prostě nemohou nějakým způsobem uspět. Jsou zde zajímavé scény, ale buď je to pro mě až příliš lokální a nedovedu si to vztáhnout, anebo je to prostě film, který mě jednoduše nedovede strhnout. "Starý dům uprostřed Madridu" mě ale opravdu nestrhnul a já jsem si no nijak moc neužil. (19.10.2015)

"Nechápu, jak někdo může říct, že dětství je nejšťastnější období života. To jistě nebyl můj případ... Proto možná nevěřím ani v dětský ráj, ani v dětskou nevinnost...," vzpomíná dospělá Ana na smutné období, které nám tak fascinujícím způsobem zprostředkovává Carlos Saura. Film Starý dům uprostřed Madridu je plný symboliky a více či méně skrytých narážek na španělskou histroii; metafora odmítání frankistického režimu je tu však všudypřítomná a naprosto zřejmá. Rok 1975 je smrtí diktátora a současně je počátečním okamžikem před neznámou budoucností, která je tu tak krásně zobrazována v postavě malé Any, kterou naprosto fantasticky hraje Ana Torrent. Ana je ztělesněním španělského mládí, které odmítá útlak (Anin otec a přísná teta), touží po svobodě (Anina touha je oba zabít), stýská si po starých časech (Aniny vzpomínky na mrtvou maminku a soucit s babičkou)...atd...atd... Saura točí pro mě velice oblíbeným "buńuelovským" způsobem a tento snímek je navíc tak silný, že si zaslouží jen plné hodnocení. Btw.: taky se vám stává, že vám v hlavě celý den zní melodie, které se nemůžete zbavit? "Hoy en mi ventana brilla el sol y el corazón, Se pone triste contemplando la ciudad, Porque te vas...." (07.09.2006)

Když jsem včera znovu po letech s nevadnoucím zalíbením zhlédnul Ericův El espíritu de la colmena, dneska musela zákonitě přijít na řadu další nesmrtelná perla španělské melancholické školy - Saurův Cría cuervos. V hlavní roli opět úžasná Ana Torrent, na níž (a ovšemže taky na křehce a nemocně krásné Geraldině Chaplinové) celý tenhle krásný a smutný film stojí. A jejíž dětské, ale smrtelně vážně míněné pokusy nejprve o euthanasii nešťastné babičky a posléze i o vraždu protivné tety, jsou neskutečně sladké a zároveň i malinko děsivé. No a jelikož mám na svém soukromém "Best Of 70s" i skvělou píseň 'Por qué te vas' od Jeanette, tuhle mou filmovou srdcovku si dodnes každou chvíli s chutí připomínám. "Nechápu lidi, kteří říkají, že dětství bylo jejich nejšťastnějším obdobím... Své dětství si pamatuji jako dlouhé, nekonečné a smutné období, naplněné strachem. Strachem z neznáma." (22.01.2015)

Cría cuervos y te sacarán los ojos. Chovej havrany a vyklovou ti oči. Pomalé, smutné, bolestivé a divácky obtížně přístupné procítání z frankismu je vrcholným dílem Saurova metaforického období. A metaforami je film tak přezdoben, že jej snad ani jinak než skrze ně sledovat nelze. Situaci neusnadňuje ani vyprávěcí hledisko, o jehož silné subjektivizaci jsme zpravováni jenom jaksi mimochodem. Anna během filmu opakovaně přechází z pozice té, která vypráví, do role osoby, o níž je vyprávěno, což vyvolává otázku, jestli je aktuálním referenčním bodem budoucnost, nebo přítomnost. Útěchu hrdinka každopádně nenachází ani tam, ani tam. Jak prozrazuje český název, prostorově je vyprávění vymezené jasněji. Titulní starý dům dívky opouštějí až v závěru, kdy se vřazují mezi další napohled nevinná malá stvoření, ztracená mezi potlačovanou minulostí a nejistou budoucností Ač se děj odehrává uprostřed politického a společenského centra Španělska, konkrétní odkazy na tehdejší realitu za vysoké zdi sídla pronikají jenom výjimečně. Vše vnější je uvnitř proměňováno v zástupné symboly, ve víceznačné fetiše (což nejlépe ozřejmuje vytahování věcí po rodičích). Směrodatné jsou proměny ve vztazích mezi postavami, jež mezi sebou rozehrávají mocenské hry, hrozící přerůst ve hry s životem a smrtí. Kdokoli určuje pravidla, bezpečně – a pro dobu po smrti reálného i symbolického otce příznačně – to nejsou muži. Mnohost významových vrstev, které před námi vystupují až při opakovaných sledováních, dělá ze Starého domu film analyticky vděčný. Bohužel na úkor vděčnosti divácké. 75% Zajímavé komentáře: liborek_, 01Zuzana10, mortak, mcleod (16.11.2012)