Scenár:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrajú:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (viac)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(viac)Videá (1)
Recenzie (185)
Mohlo to být o kousek kratší (konkrétně o flashbacky z minulosti) a taky to trpělo klasickým televizním zpracováním, nicméně jinak velká paráda (i když je to samozřejmě hodně drsné), výrazná česká stopa potěšila, a zejména degradace vzhledu, morálky a způsobů v pár dnech byla zpracována excelentně. 90% ()
V skutočnosti to bolo určite strašnejšie ako vo filme, v ňom sa nepodarilo tú stiesnenú atmosféru navodiť a preniesť na diváka. Naviac som mal pocit, že som to celé už niekde videl a pozerám remake. Herci vyzerali aj po šiestich dňoch bez jedla a skoro bez vody zdravo a spokojne, to tiež nepridalo na dojmoch. Taký televízny priemer k výročiu konca vojny. ()
Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg. ()
Tak tohle je, řekl bych, extrémně těžké téma na filmové zpracování. Zde se to, dle mého, moc nepovedlo. Nemám ponětí, jestli je film alespoň částečně založen na nějaké skutečné události nebo na výpovědích očitých svědků z Polska či Německa, každopádně některé skutečnosti, které jsou ve filmu ukázány, jsou velice podivné a nevěrohodné. Na druhou stranu je tu všechno, zrůdné nacistické smýšlení, zoufalost, která dohání lidi k šílenství, a také obraz toho, že tito lidé pouze přežívali než nakonec zemřeli, naštěstí ne všichni. Celkově se ovšem jedná o prvoplánovou směsici natlačených emocí a nuceného soucitu v amatérském zpracování, spoléhající jen na "sílu" samotného tématu. ()
Téma, na které bylo natočeno nepočítaně filmů, chce to odvahu znovu se do něj pustit a sebedůvěru, že přijdu ještě s něčím novým. Tohle se však povedlo mimořádně. Na minimálním prostoru jednoho vagónu se proplétá několik osobních příběhů rozpracovaných do drobnokresby takovým způsobem, že ani po téměř dvou hodinách nepřichází nuda. Velice vděčný jsem za střípek závěrečného optimismu. ()
Galéria (17)
Fotka © Concorde Filmverleih GmbH
Zaujímavosti (10)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
- Filmovalo se v bývalém koncentračním táboře Auswitz - Birkenau, a v obcích Krupá a Chrášťany. (M.B)
Reklama