Scenár:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrajú:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (viac)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(viac)Videá (1)
Recenzie (185)
Uvedomenie si skutočnosti ( cesta do Osvienčimu ) a dusivá klaustrofobická atmosféra vo vagóne plnom ľudí s minimom vody a jedla sa vrýva divákovi až do morku kostí. Trochu ma sklamal nevýrazný Kukura a mladý nemecký veliteľ zodpovedný za vlak, ktorý niekedy skĺzaval ku karikatúre. Naopak ženy boli naprosto úžasné, taktiež Lena Beyerling v detskej úlohe Niny. ()
Příběh, v němž mají hrdinové omezený prostor, vymezený čas... Vagón smrti se stává v závěru i jevištěm pro Noschickovu derniéru... Za krůpěj naděje jsem byl rád. Stejně tak za vzpomínky na dobu, kdy Neumann, jeho rodina a ostatní "pasažéři" skutečně ŽILI, dokonce si UŽÍVALI ŽIVOTA... I když jsem se obával stopáže, tak mi film nepřišel zdlouhavý. Vykreslení charakteru postav a herectví: pohled paní Wassersteinové (Nina Divíšková), běsnění poručíka Hartze (Miroslav Táborský), ochranitelské pěsti Henry Neumanna (Gedeon Burkhard), ale i hrdinský pokus Izzie Perlese (Vojta Kotek), to je jen část z celkově přesvědčivého podání. ()
Nudný snímek snažící se zachytit lidská utrpění na jejich poslední cestě. Filmy tohoto typu přímo nesnáším, proč se dívat na utrpení lidí, kteří měli mizivou šanci se vyhnout smrti a celou dlouhou cestu věděli co je čeká. O to krutější to je, že je vše založeno na skutečných událostech. Nudně na točené a podle mě naprosto zbytečné filmové "dílo". ()
Posledný vlak určite nepatrí medzi najkvalitnejšie filmové diela a určite nie je ani remeselne vychytaný, No jednoznačne je to film, ktorý na mňa dokonale emočne zapôsobil. Už dlho som nemal pri filme podobné pocity. Doslova som s tými úbožiakmi prežíval neskutočnú cestu smrti, ktorá bola ale len malou dávkou toho, čo ich čakalo na jej konci. O záležitosti okolo Druhej svetovej vojny a špeciálne holocaustu sa dosť intenzívne zaujímam a tak som rád, že film neslúži len ako dráma, ale aj ako zaujímavý hraný dokument, akých určite veľa nie je. Pravdou však ostáva že skutočné utrpenie ľudí v dobytčích vagónoch bolo ešte oveľa väčšie, ale to sa zrejme nikomu nikdy zfilmovať nepodarí. Herci slušní, hlavne Gedeon Burkhard po Tarantinových Bastardoch opäť v roli žida skvelý. Potešili aj naši Juraj Kukura a Csongor Kassai (SPOILER ani jeden sa do cieľa nedostal). ()
Hutná atmosféra ve vlaku nabírá s přibývajícími minutami na obrátkách a nezvladatelné situace jsou jen otázkou času, kdy dojde k totálnímu zešílení. Der Letzte Zug je v tomto směru poměrně zručně vyladěn a nacistické zmrdství je znázorněno stejně účinně jako strach a nejistota deportovaných. Na druhou stranu filmu neprospívají profláklé flashbacky, v nichž se znovu setkáváme s bezduchými štěky typu: ,,Miluji tě!, ,,Nikdy tě neopustím" apod. V tomto případě bych ocenil spíše jednolitost bez zbytečných úskoků do minulosti. Pro bezútěšnost situací a ponurou atmosféru ve vlaku by to dle mě znamenalo jedině plus. Film, který si možná hraje na víc, než má, avšak podstata samotné genocidy je vystižena nadprůměrně. 75% ()
Galéria (17)
Fotka © Concorde Filmverleih GmbH
Zaujímavosti (10)
- Ve filmu byla použita lokomotiva řady 555, tzv "Němka". (Indy_Brabino)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Reklama