Welkeom tu Dongmakgol

Jo, tohle se fakt povedlo! Tak úžasně podaná kritika války, a oslava čistého lidství a vzájemné lásky, se hned tak nevidí. Všechny propojené žánry dosahují vrcholu. Když se máte smát, smějete se maximálně, když se má válčit, válčí se taky maximálně, atd. ... Úžasný vizual pro Korejce tak klasický. Dlouhá stopáž vůbec nevadí. Skutečně nádherný film!! (10.06.2011)

Tak tohle byla teda pořádná nálož! Mělo to všechno, co bych čekal i nečekal u válečného filmu. Korejci to opět ozvláštnili svojí hravostí a odlehčeností a takhle těžkému tématu to vlastně dost prospělo, protože se to vyvarovalo patetičnosti a nepůsobí to tak plačtivě jako novější Óda na mého otce. Strašně příjemné postavy, i když výkonem mě nikdo nějak moc neučaroval, možná ta pomatená holka. A celkově prazvláštní, ale dobře natočený film. (20.04.2016)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Strašně moc pěkná první polovina, která mi připomínala JSA smíchanou s Cestou do fantazie, však Dongmakgol je skoro takový vysněný ráj na zemi. Adrian má naprostou pravdu s popcornem, to je tak čarokrásná scéna a je jich daleko víc.. Nicméně, ve druhé polovině přichází vytržení ze sna, stále větší důraz na vojenský konflikt a konec asi trochu víc natahovaný a patetický, než by se mi líbilo... Velmi spokojených 95 %. (02.03.2006)

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)