Pán času

Seriálu jsem se záměrně vyhýbala coby typické anglické záležitosti, o které si myslím, že plně docenit ji můžou právě jen Britové, kteří s fenoménem Doctora vyrůstali. Pak to ale nasadila ČT a já se rozhodla Doctora zkusit. Beru ten seriál s odstupem a se vším, co k němu patří: schválně laciná výprava, ale i vtip a tradice. ____ Prvně jsem v roli Doctora viděla Ch. Ecclestona a nic moc tedy. Jeho věčně roztlemená postava mi připadala jen jako náhodná srážka se seriálem. Sebestředný, namyšlený, přezíravý ke všemu lidskému. Doctor Tennant je lepší. Má pochopení pro slabosti a sám se jich dopouští. Nicméně i tak přetrvává 45 minutová knuta, která nedovolí prožít si smutek, nedovolí ani navázat nějaký uvěřitelný vztah. Uvidíme co bude dál./15. 11. 13./ **** Přidávám ke čtvrté řadě čtvrtou hvězdu. Změna scénáristy seriál hodně vytáhla. Místo boje příšera versus Doctor a pár lidí nastoupil psychologický boj mezi lidmi navzájem a i vnitřní boje jednotlivých postav. Tohle už není legrační, tohle bývá dost děsuplné. (08.10.2013)

Takový podivný patvar, který by chtěl být hrozně moc věcí najednou, ale ani jedna mu nejde, tak za prvé se snaží být do určité míry věrný svému prastarému (bráno z televizního hlediska) původu a zároveň být co nejvíc kůlovitým a prostě mu to nejde, výsledek působí jako zpářenina mezi Hvězdnou bránou (a to těmi horšími díly), Xenou (těmi zábavnějšími díly) a de facto jakýmkoliv scifi o cestování časem první poloviny minulého století. Obrovské zneužívání deus ex machina prostředků, ne zrovna dobré kulisy (další z důsledků bídného propojení nového a starého)... Navíc ani ti doktoři se nějak zvlášť nepředvádí (většina scénářem, někteří herecky). Epizodická blbinka na zahnání odpoledne? OK. Scifi kult nedozírných kvalit? To fakt ne. Howgh. (08.02.2014)

Můj skromný, pětihvězdičkový cejch je směřován pouze k páté, šesté a sedmé sérii, neboť ty předchozí čtyři pro mě byly nebetyčné utrpení. První jsem ještě s úporným sebezapřením ustál, ale druhá na mně přistála celou vahou nekonečna a sonickým šroubovákem se mi pokusila vyvrtat zub moudrosti. Tou dobou jsem zbylé díly šoupl do osamělé složky s názvem "Doctor Who", na kterou se příštích dvanáct měsíců snášel prach, až jsem konečně, po moudré radě svého nerdovského souputníka, škubl otěžemi páté řady a u té slavnostně vytrval až do epického závěru. Ale hezky popořadě. Do první řady jsem šel s očekáváním třeskutě úsměvné, geekovské scifárny, ale dostala se mi nadsázky prostá, zaseknutá gramofonová deska. Nástup Matta Smithe ono neustálé zachraňování světa s plnými baťůžky srdceryvného bědování nad chcípáním vzácných druhů převrhl na strhující, nahláškovanou genialitu, která všechny nešvary svých předskokanů obrátila na nezpochybnitelná pozitiva. Mattův Doktor je nehorázně naspeedovaný sympaťák, jenž neztrácí tvář v žádných polohách a jeho multidruhový doprovod mu zdatně vrací každou přihrávku. A hlavně epizody jsou kvalitativně na stejné výši, přetékají časovými paradoxy a vším ostatním, co dělá scifi skvostným žánrem a další sérii si rozhodně nenechám ujít. (30.09.2013)

Doctor Who je ze stejné sorty britské trochu ujeté a často okouzlující (a komické) "sci-fi" jako Stopařův průvodce po galaxii a Červený trpaslík (pokud se vám líbilo alespoň jedno z toho, je takřka povinnost tenhle seriál zkusit). Předem si ujasněme, že označovat Doctora Who za sci-fi by byla úrážka Asimova, Clarka a jiných, a pokud k seriálu budete přistupovat jako ke sci-fi, vydržíte ho sledovat zhruba dva díly. Jedná se o fantasy a logika a bezchybná kontinuita nikdy nebyly silné zbraně Doctora Who. Základní koncept ospravedlňuje zasazení do v podstatě jakéhokoliv prostředí, doby a jakýkoliv tón vyprávění. Vlastně mě nenapadá, kde bych viděla lepší dlouhodobě použitelnou seriálovou kostru. Nejkouzelnější ingrediencí je ovšem samotný Doktor. Ten dokáže být jak roztržitý vědátor, co všechno s nadsázkou vyřeší, tak osamělý cestovatel v čase, který je stále schopný litovat miliony životů, které obětoval, aby zachránil miliardy, na některé skutky a osoby radši zapomíná a věčně se loučí, protože nemá v povaze zůstat dlouho na jednom místě. Ať už ho charismatický Eccleston hraje jako válečného veterána, okouzlující Tennant jako excentrického romantického geeka nebo sympatický Smith jako mladého frajírka se starou duší a ošklivou historií, je těžké si titulní postavu nezamilovat. Přání do budoucna a rada tvůrcům - méně vysvětlování (tohle není Star Trek) a nafouknutých příběhových bublin bez oslnivého obsahu, víc malých dobrodružství a příběhů z neznámého prostředí a hlavně víc pokory. (20.06.2013)

Plný nápadů, trošku ujetý, vtipný, podaný s nadsázkou i velmi emocionální. Takový je Doctor Who, poslední ze starodávné rasy Pánů času, který si oblíbil Zemi a její obyvatele. Není těžké uhádnout, odkud pramení kultovnost téhle ryze britské sci-fi. Je totiž neskutečně originální a nebere si servítky. Smrt několika set lidí? Ano, prosím. Návraty zemřelých postav? To umí jen Doktor. Deux ex machina? Eh, občas, ale není to tak otravné, jak by mohlo být. Doctor Who patří k mým nejoblíbenějším seriálům, protože v jádru je nabitý emocemi. Ani nespočítám díly, které mi vymámily slzu v oku (Doomsday mě dokáže vždycky regulérně rozbrečet). Přitom je to seriál velmi lidský a například pomalu budovaný vztah desátého Doktora (skvělý David Tennant) a jeho společnice Rose patří k tomu nejromantičtějšímu (a svým způsobem nejtragičtějšímu), co televize vyplodila. Nečekejte další Star Trek. Doktor nemá obří vojenskou loď a fázery. Má svůj sonický šroubovák (!), geniální mozek, břitký jazyk a cestuje ve stroji času, který kvůli poruše maskovacího zařízení vypadá jako modrá policejní budka. 90 % (A to jen kvůli nevyrovnanosti jednotlivých dílů. Některé jsou geniální, některé jen dobré.) (11.06.2013)