Do modravých dálav (S14E02)

SPOILERY! Wild Blue Yonder určitě není perfektní epizoda, ale po minulém díle, ze kterého se vyklubalo extrémní zklamání, jsem si ji strašlivě užil. Začal bych samotným příběhem a dějem, který je prostě božský. Horrorové epizody jsou to nejlepší, co Doctor Who vždy nabízel, a já jsem rád, že pro jednou jsme zase jednu dobrou dostali. Epizoda má neskutečně silnou děsivou atmosféru, celou dobu si říkáte, že něco je sakra špatně (třeba moment, kdy se poprvé objeví dvojníci je neskutečně děsivý) a ten pocit záhadnosti a mysterióznosti, kdy absolutně netušíte, co se sakra děje a to, jak to díl využívá, aby vytvořil horrorovou atmosféru, to je hrozně super (nedivil bych se, kdyby se z „My arms are too long.“ stala nová ikonická horrorová hláška v podobě „Are you my mommy?“). Další věc je určitě vizuál, který je taky dost dobrý, samotná vesmírná loď na okraji vesmíru vypadá skvěle. Pokud bych přece jen měl něco kritizovat, tak počítačové efekty občas nevypadají moc dobře (ta dlouhá chodba v lodi občas vypadá podivně a natahování dvojníků též nevypadá moc dobře), dále úvodní scéna s Isaacem Newtonem je hrozně zbytečná (i když díky ní dostáváme poměrně fajn running joke), přistání TARDIS ve finále epizody vypadá brutálně komicky a hrozně levně (i když předpokládám, že tak to mělo působit), některé vtípky jsou taky dost podivné a finální cameo Wilfa je trošku méně emotivní, než jsem si představoval. Na závěr chci ještě říct, že mě neskutečně potěšila zmínka o Timeless Child a Fluxu, jelikož tyto dvě věci vznikli za asi nejnenáviděnější éry Doktora, a předpokládám, že skoro nikdo nepočítal s tím, že se ještě někdy zmíní. A taky je vtipné, jak Russell T. Davies dokázal o Timeless Child udělat jeden dialog, který je svým provedením milionkrát lepší, než cokoliv, co vytvořil Chibnall v minulých 5 letech na tuto tématiku. Skvělá epizoda, která konečně působí jako Doctor Who a která ve mně vyvolala zvědavost a natěšení na další díly. 7/10 (02.12.2023)

Dobrý příběh, super výkony. Mohli si teda odpustit narážku, že by Doctor mohl být gay. Jen jsme si říkal, že by nebylo od věci, kdyby poslední transformace lodi vytvořila kolem robota a panelu ochrannou bariéru, kdyby Nevěci náhodou odhalily plán kapitána. A v závěru mi i vyrazila slzička, když se objevil Wilfred Mott. P.S. V posledních záběrech jsou vzadu vidět dvě siluety, které vypadají jako cybermeni...očekával jsem jsem tedy o nich zmínku a on je to prý skutečný obchod v Londýně nazvaný Cyberdog. (Po známka pro mě ... 9. recenze zde.) (03.12.2023)

Konečně dobrá epizoda, s dobrým scénářem a kvalitními hereckými výkony. Nevím, co se dělo s tou první epizodou, nicméně tato už jela na klasické RTD vlně. CGI bylo trochu clanky, zvlášť oproti té první epizodě která asi dostala trošičku větší budget, ale i tak to pořád bylo dostatečně enjoyable.  Nicméně jako 60th special je tohle i předchozí epizoda naprosto vedle. U předchozí se to dalo ještě jakž takž pochopit, jelikož jsme museli znova představit Doctora a Donnu, ale tato epizoda je zvláštní filler. Kde je ta slibovaná a promovaná oslava 60 let Doctora Who?? (03.12.2023)

No teda...proč jen to nemůže dostat větší rozpočet, aby ty triky vypadaly trochu líp? To je moje jediná výtka. Jinak to bylo sakra boží! Hororový nádech je u Doctora záruka kvality a příběh je prostě parádní. Klasika v podobě postupného odkrývání "co se stalo, kdo je kdo a kde to jsme" je to, co na tomhle seriálu všichni milujeme. A tady to fungovalo božsky, protože scénář postupně vzbuzuje v divákovi větší a větší zájem záhadu odhalit. Navíc Davies nenechá diváka chvíli vydechnout a sází jednu kličku za druhou, aby byly postavy, obzvlášť Donna, neustále v nebezpečí. Přičemž právě ona to tuhle epizodu měla velmi nahnuté a chvíli už jsem nevěřil, že to dá. Uvědomujeme si všichni, že tenhle scénáristický génius si vystačí s jedním interiérem a dvěma postavami? Neskutečný! 9/10 (02.12.2023)

Mám pocit, že tahle epizoda speciálu plní pár přání tuny fanoušků z dob Tennantovy éry. Tennant s Rusellem si konečně můžou užít kvalitní CGI, které netáhne rozpočet do dna oceánu. Scénárista toho využil po svém a Tennant také a oba těží z možností, co mají. Nehledě na úplně parádní nostalgický výkon Catherine Tate. Russell vsadil na své klasické pojetí epizody jako uzavřené scény s divadlem, kde víc přitahuje pozornost na větší pointu za scénou a na výkony herců a funguje to perfektně. A vidět Tennanta, jak si to užívá do poslední sekundy a do posledního dechu, to tak nějak samo o sobě hřeje na duši. (02.12.2023)