Takový je můj život

Režisér Troller dokázal film obohatit o mnoho úměleckých nápadů jako je náhlý flashback v barvě se sépiovým vizuálem, koláž projížděk Olofa na kole s dívčí kolegyní, stopování jednotlivých záběrů nebo kamerové nápady, kdy například zprvu zhora stolu vidíme boty a až pak obličeje postav. Uznání si tedy  zaslouží  nejenom zobrazení starých časů, kdy lidé uchvátily první filmy, ale z dnešního pohledu už také samotná starosvětská poctivá filmařina, kvůli které se mi nechce jít pod tři hvězdy. Protože jinak je to v podstat obyčejná sociální balada natáhnutá do skoro tříhodinového (!) filmu se stoprocentně realistickým hrdinou, který se celou dobu tváří stejně. Filmy, které na velkém prostoru zobrazují život jedné postavy, mohou být zajímavé, tady toho Olof vyzkoušet fakt hodně, ale zároveň jsem si  k němu nevytvořil žádný vztah. (29.08.2023)

Musím přiznat, že obecně neoblibuji formát dospívání na pozadí historických událostí, protože z valné části si stárnoucí režisér řeší vzpomínky na první lásky, první sex, práci a pak někdo umře, třeba ta první láska nebo rodič, ale život jde dál, ačkoliv v zákopech se pořád bojuje či tak podobně... A někdy jde jen o řadu nechutných scén jako v Nabarveném ptáčeti, jindy pouze sled sexuálních scén, prostě podle nátury a vzpomínek (případně tužeb) rejžy. Podle tohoto filmu existuje v životě jen práce a smrt. Nikde nic veselého, milého, hezkého. Všichni umřeli, nebo umřou. V první hodině, jakmile dělal v nějaké nové práci, hnedle jsem si říkal, kdy někdo vyletí do vzduchu nebo si ruku uřízne, zavalí ho klády či tak něco. Depka. Co osm minut, to jedna tragická smrt. Pak se přejde od tvrdé práce k planému filozofování a od planého filozofování k politice a komunismu - ale ráj možná bude nakonec v USA. Navíc ten kluk byl ve své podstatě parchant - což víme už od té úvodní scény v lese - a sledovat nesympatického hrdinu tolik desítek minut je utrpení. (Budu se opakovat, ale zlaté Vonnegutovo pravidlo.) Pardon, ale ani jedno z těch nadhozených témat mne nebralo. Ale jinak kamera super, lokace, krajina, moc hezké, to klobouk dolů. Jen škoda, že Max von Sydow se v podstatě jen mihne. (15.03.2024)

Švédsko je severská krajina a vidieť to aj tu na postavách a hercoch. Postavy sa mi naozaj zdali ako, keby sa ešte len rozmrazovali z tuhej zimy, ale to nie je problém len tohto filmu, ale zatial čo som sa zoznámil so Švédskou kinematografiou, týmto neduhom trpí veľa filmov z tejto krajiny. Takže je tu pomalé tempo, všetko sa tu neskutočne naťahuje a tá krutá stopaž je tu naozaj dosť prehnaná, lebo tento film nepatrí do kategórie dynamických, práve naopak, je pomalý a plynie pozvoľna. Najväčšou chybou filmu vidím v mapovaní totálne nezáživnej postavy, ktorá i keď žila v drsnom svete, tak jeho život aj tak nebol výnimočný a ani mimoriadny. Ten začiatok, keď sa hlavná postava pretĺkala ťažkou robotou a len moment ho delil od smrti na mna ešte zapôsobil. Lebo prehliadka pracovných pozícii a pracovných návykov bola slušne prezentovaná, ale ako náhle sa chalan rozhodol zmeniť zamestnanie, tak tá pútavosť začala rapídne klesať. Lebo poslíček v kine alebo robotník pri lokomotíve už nie sú ani drsné a rozhodne ani pozoruhodné. Aj keď aspoň to kino ukázalo silu filmu a aj keď ešte v tej dobe sa film len rodil už vtedy bol silnou súčasťou bežných ľudí. Je fakt, že práve tento film by som púšťal na školách, aby detská vedeli ako žili a hlavne vyrastali niektoré generácie a hádam by si konečne začali vážiť v akej dobe vyrastajú teraz. Film ma v sebe pekne posolstvo, ktoré je aktuálne aj teraz, len škoda, že sa pán režisér rozhodol na tak krutú stopaž. Keby sa film skrátil, rozhodne by bol atraktívnejší a zaujímavejší, takto bol často jednotvárny a nezáživný. Je to 22 film z  diskusie V.R.K a žial tento počin má až tak nenadchol, silné 3*. (07.09.2023)

Natočené to má Troell úžasně a s nejedním dobrým filmařským nápadem, ale popravdě jsem od těch tří hodin čekal víc, než jen prosté zobrazení protloukání se životem jednoho kluka. Ano, vypovídá i o pracovních poměrech na začátku 20.století ve Švédsku a ten obecný sociálně-kritický ráz tam je dost znát, ale od tříhodinového filmu čekám prostě víc, nehledě na to, že tyhle další vrstvy by z příběhu plynuly tak jako tak. A věnovat se víc než jedné postavě by se u něčeho takového mělo automaticky, nebo aspoň pořádně věnovat té ústřední - proč ten kluk opustil rodinné zázemí a šel hned makat jsem odtušil, ale nedá se říct, že pochopil. A ani pak se nedá říct, že by se tu Troell snažil víc vykreslit jeho charakter, prostě ho nechal procházet různými pracemi a místy a hotovo. Nejlíp je na tom zobrazené, jak toho kluka ovlivňovalo a formovalo okolí, což se pochopitelně odrazí v závěru, ale ani to mě tolik nenadchlo, abych na základě toho dal vyšší hodnocení. Mimo formu se mi aspoň ještě líbil ten "cestovatelský" formát - od místa k místu, od jedné práce k druhé; být to road movie, získalo by si mě to víc. A málem bych zapomněl zmínit scény z kina ukazující jak krásu a nefalšovaný divácký úžas z němých filmů, tak i scény z práce, která by mi byla ze všech zde prezentovaných určitě nejpříjemnější :-) Takhle jen vnímám určité kvality, ale nechává mě to poněkud chladným. Podobně jsem ale vnímal i následující Troellův film Ten musí z kola ven, který mi přišel podobně nedostatečně propracovaný, ale byl na tom líp, než tohle, takže určité zlepšení za tu dobu udělal. A s tímhle faktem se někdy podívám i na Vystěhovalce, které už mám v plánu dlouho a neustále je odkládám kvůli jejich stopáži. Silné 3* (26.08.2023)

„Cestuješ, vidíš nová místa, potkáváš nové lidi... je to opravdový život...“ Očekekával jsem schematickou agitku o třídně uvědomělém dělníkovi, dočkal jsem se krásného poetického dramatu jedince na pozadí jedné historické epochy. Inu, tohle je další skvost, který dokazuje, že švédský film 50. a 60. let není rozhodně jenom Bergman. Kousek cesty a filosofie v několika letech chlapce na prahu dospívání, životapoznání a v doprovodu tvrdé fyzické práce je zpracován v stopáži na první pohled děsivě dlouhé, ale současně v precizně vystavěném příběhu a jednotlivé scény jsou filmařsky nádherně nasnímáné tak, že film dokáže po celé tři hodiny plně upoutávat pozornost a nejednou i fascinovat. Velký epický příběh po celý čas doprovází stylizované lyrické pasáže, v nichž si režisér Troell často osobitě pohrává s barevnými filtry i střihem a přínáší ve výsledku pocitově bohaté filmové vyprávění, skrze které v další vrstvě zároveň vzdává krásnou poctu kinematografie. Nejen scény z promítání starých němých filmů, provozování kino podniku a rozprav Olofa s postavou režiséra na mě pocitově silně zapůsobily. „Žijeme v hořkých časech... a v této době nám může právě umění dodat sílu i radost,“ říká Olof při jedném z promítání pohyblivých obrázků na plátně. Skoro se chce mi říct, že to vnímám v aktuální koronavirové době úplně stejně. 90% (06.02.2021)