Ctihodné mŕtvoly

Ktosi naprosto sofistikovaným a k tomu i rafinovaným spôsobom likviduje vysokopostavených, súdnych úradníkov, čo je vskutku ako priam „stvorený prípad” pre renomovaného policajného inšpektora Rogasa, ktorý práve prichádza na talianske územie sa popasovať s mimoriadne zložitými prípadmi, ktoré nielenže poriadne preveria jeho momentálne, psychologické rozpoloženie, ale zároveň i celkové pracovné nasadenie, kam až nakoniec môže vlastne zájsť? • Už otváracia sekvencia nastavila latku hodne vysoko, vrátane snáď i tej záverečnej, keď som normálne (z)ostal ako obarený vriacou vodou, tá bola ešte oveľa údernejšou, ako som si mohol sprvoti i sám (do)myslieť, pričom niekde medzitým zvyčajne prevažovala depresívna atmosféra, a to nie iba kvôli samotnej účasti Maxa von Sydowa v jednej z vedľajších, no o to viac dôležitejších úloh. • Totižto, asi najviac si to „odskákal” predstaviteľ Rogasa, čiže charizmatický francúzsky herec Lino Ventura, od ktorého sa v podstate vynikajúca kamera Pasqualinoa De Santisa, podporená vkusnými filtrami, vďaka čomu mimochodom vynikalo i dané prostredie, takmer vôbec neodlepila, čo len neustále podtrhovalo jeho ústrednú postavu, nachádzajúcu sa v ozaj nezávideniahodných situáciách, viď prichádzajúce dianie, ktoré prinášalo jednu lepšiu scénu od druhej, až sa mi z toho miestami zatočila trochu hlava. • Skrátka, názov titulu, neostal absolútne nič dlžným svojej povesti, to jest ctihodné ("významné") mŕtvoly ("sudcovia"). Apropo, všimol som si, že režisér išiel na danú vec dosť "obkročmo", inými slovami zápletku často ozvláštňoval o „pridané hodnoty”, čím divákovi občas naznačil viacej, než bolo teda v skutočnosti potrebné, jednoducho doplnené i o to, že filmu určite ne(po)chýbala určitá predvídateľnosť, čo by sa nemalo proste stávať. Inak sa jednalo o pozoruhodný, znepokojivý thriller, pri ktorom mi tuhla krv v žilách. (12.08.2023)

Poněkud nezáživný film, děj se pomalu táhne a režii chybí invence, je to pojato spíše dokmumentaristicky. Nijak to nevybočuje z řady nevýrazných italských kriminálek sedumdesátých let. Dokoukal jsem to jedině díky Venturovi, ale ani on to nezachrání. Složitá politická témata se nedají vyřešit v dvouhodinovém filmu a autoři to dobře vědí. Produkce: Produzioni Europee Associate (17.09.2018)

Byť si Rosi a Ventura politicky vůbec nerozuměli, na jednom se shodli, situace v Itálii nebyla dobrá a film o spiknutí na nejvyšších místech měl poodhalit problém italského státu.Ctihodné mrtvoly jsou velmi komplikovaný film, Lino Ventura podává jako obvykle mimořádný výkon, ale orientovat se ve spleti postav, kdo je zloduch a kdo ne, na první zhlédnutí zřejmě není možné. Film oplývá velmi dobrou atmosférou, kvalitně stupňovaným napětím, logickým vyvrcholením, ale rozklíčovat případ je velmi obtížné, ne-li nemožné. Ráda se na některé filmy podívám vícekrát, ale protože mě baví, ne proto, abych je pochopila. (28.05.2011)

Ctihodné mrtvoly jsou bezesporu dobrý film. Inspektor Rogas v podání Lina Ventury je opravdu sympaticky věrohodný, sympatický a věrohodně pátrající. Nicméně jak si jinak pomalé filmy užívám, tentokrát jsem monotónní italštinou upadala téměř do letargie a myšlenky se mi i při čtení slovenských titulků a sledování gest herců atd. stačily rozbíhat do všech stran. Špatné to znamení. Bylo to pomalé, dlouhé, chvílemi nudné a bez napětí. Místy upištěná hudba Piera Piccioneho mi přišla občas až rušivá, lépe jsem si vychutnala "tiché" scény. Musím se přiznat, že nebýt pánů Ventury a Salvatoriho bych to asi vzdala. Své udělal i moc, moc italský začátek a ještě více politiky. Pomalá a dlouhá politika jaksi není šálek mého tea. Takže hodnotím o chlup slabší čtyřkou, protože je to jinak téměř bezesporu dobrý film. (08.09.2011)

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)