Dobrú noc a veľa šťastia

Sebevědomě vyšvihnutá filmařina, která v neúprosném rytmu nastoluje nenásilně rozvíjená témata a představuje postavy, k nimž vytvoří sympatie, aniž by se odkláněla od neustálého vývoje informativní pracovní roviny. Není to úplně moje Mekka zájmů a závěr nezanechá kdovíjak impozantní výchovný pohlavek, ale z pohledu čistě formálního není, nač si stěžovat (hlavně hra s prostorem a přenášením ostrosti dodává scénám příkladnou dynamiku a svěžest). Jo a David Strathairn je definitivně nejvíce podceňovaným hercem minulých dvou dekád. (19.04.2018)

Komorní, uměřené, strhující. Skvělá je kamera, záběry zblízka do tváří přidávají na autentičnosti, herci bez velkých emocí působí opravdu jako profesionálové. Velmi zvláštní je zvuková stránka, kdy často slyšíme rozhovor skrze sklo nebo z vedlejší místnosti. K tomu připočtěme obsah a zláště závěrečný projev o směřování televize. Kdo by to do Clooneyho před pár lety řekl. (16.03.2006)

Zážitek z filmu je přímo úměrný divákově zájmu (či nezájmu) o skutečnost, že v první polovině 50.let skupina reportérů ze CBS systematicky šlapala na kuří oko senátorovi z Winsconsinu Josephu McCarthyovi, jehož tažení proti "rudému moru" se nechvalně zapsalo do historie pohrdáním lidské důstojnosti a lidskými právy, zaručovanými ústavou (např. Charles Chaplin by mohl vyprávět). Nemožnost adekvátně se hájit proti křivému nařčení z kolaborace s komunisty a z toho pramenící profesní problémy, jako byla ztráta zaměstnání, či dokonce v krajních případech i žalář, na to vše poukazovala CBS v čele s novinářskou legendou Edwardem Murrowem. Divák, neznalý jména McCarthy se z kraje asi nebude chytat, nejenom díky prvním dvaceti minutám, plných překrývaných dialogů a záplavě jmen, ale i díky tomu, že Clooney neukazuje problém mccarthismu v celé jeho šíři (historické souvislosti zde stručně načrtne jenom krátky osvětlující text), ale rovnou vrhne diváka do televizního studia mezi Murrowa a jeho společníky při přípravě toho času velmi sledované večerní show, ve které poukazovali na křivá obvinění amerických občanů (ve filmu jde konkrétně o dva případy). Vrcholem je pak Murrowův televizní duel se samotným McCarthym, jehož demagogický projev na adresu Murrowa patří k nejsilnějším zážitkům z filmu. Hlavní devízou Clooneyho filmu je jeho autentičnost, díky černobílé kameře, dobové hudbě a precizní výpravě hmatatelná atmosféra 50.let, kdy vám nebude připadat jak pěst na oko vkládání dobových záznamů. A možná někteří z vás, při záplavě plytkosti, která se na nás v současnosti valí z komerčních TV stanicí, se hořce usmějí při závěrečném Murrowově vyznání touhy po "vysvětlující, vzdělávající a inspirující televizi". Bohužel Ede, tak zrovna tenhle boj si nevyhrál...... (09.05.2011)

Alkoholik McCarthy jako americké senátní kladivo na rudé infiltráty vs. demokraticky smýšlející novináři z CBS aneb kdo má jiný názor, je komunista.. Umírněně a přitom poutavě vedené historické drama o boji, který má své opodstatnění za každé doby a mimochodem první kompletně černobílý film od Sloního může (1980) nominovaný na Oscara za nejlepší film. Brilantní D.Strathairn mi dopřál dobrý večer a já Clooneymu přeji v jeho další režisérské kariéře hodně štěstí. Demokracie, jakožto neustále se vyvíjející organismus, může být někdy úsměvná, neboť v dnešní době by zrušili pořad Murrowa ne kvůli tomu, co říká, ale kvůli tomu, jak tam dýmí.. (03.02.2010)

Vlastně to u mě probíhalo velmi podobně jako u Kleopatry. O filmu jsem věděl, ale nechtělo se mě do něj. Jenže dar od uživatelky Faidra se prostě neodmítá a její přání se bez odmlouvání plní :) Rád bych zde teď zmínil hlavní důvody, krom užasné atmosféry, kvůli kterým hodnotím, tak jak hodnotím. Předně televizní projev senátora McCarthyho, který jen potvrdil, že při proslovech politiků je třeba buď naplno zapnout mozek a nebo ještě lépe zapnout nějakou hudbu nejlépe heavy metal a co nejhlasitěji, protože snůžka překroucených pravd, úplných lží a naprosté demagogie jakou použil McCarthy je obsahem i většiny projevů současných českých politiků. Za zmínku také stojí skvěle vykreslený onen McCartyho "hon na komunisty",protože kdykoli nějaký politik začíná svůj "hon na ......", tak víc než kdy jindy platí heslo slavného detektiva Nicka Cartera "vždy ve střehu". Ale hlavně mám, chuť udělat miliony kopií filmu a posílat je dokolečka, do všech zdejších televizí a hlavních zpravodajských deníků, protože takhle se dělá novinařina, přesně takováhle novinářská práce narovnává páteř demokracie a svobody, kterou politici po celým světě tak rádi ohýbají, u nás ještě ke všemu za výrazné pomoci mnohých novinářů. (24.03.2009)