Československý filmový týždenník

Nebudu z nostalgie dávat vysoké hodnocení, je to strašlivě propagandisticky zaměřená záležitost, nevidím v tom žádné umění, jenom chladnou, komunistickou, vychcanou oblbovačku. Ze zápalu entuziasmu reportéra se mi obrací kniha a proklamované výsledky, no kdo měl rád uniformitu, sraní v kolektivu na povel a štěnice v telefonech, ať si to klidně užije. V kině jsem to nesnášel, záměrně jsem chodil do sálu až po odvysílání povinné osvěty a reklamy na jar s panem Vajíčkem. Dnes to připadá maximálně jako srovnávací pořad, něco jako Hledání ztraceného času, který byl, na rozdíl od výborného jmenovaného pořadu, opravdu ztracený. Přesto na to koukám a nechápu, co mě tady vlastně drželo, asi vědomí, že jsem si každou dobrou knihu, LPíčko i džíny musel opatřit jinde, než v komunistických vyrabovaných samoškách a cítil jsem přitom jakousi revoltu, co já vím. Navíc mladí naprosto nechápou, proč ti lidé nešli do jiného obchodu, když v tomto je fronta a v regálech hovno. (09.05.2009)

Sice to ve filmovém dění nemá co dělat, však jako názorné reálné obrázky z reálného socialismu povinnost pro všechny, kteří před padesáti lety ještě maximálně za sebou tahaly na provázku v rendlíku kamínky, ti bohatší kačera. (Znám rovněž z vyprávění starších rodinných příslušníků, za mého mládí již každá rodina užívala rendlík běžně pouze v kuchyni, samozřejmostí bylo již i normální nádobí a příbory - kovové, samozřejmě, plastové zatím ještě soudruzi z NDR nevymysleli.) (30.07.2006)

Nemám s tímto pořadem absolutně žádný problém – podívat se zpátky do minulosti za pomoci těchto krátkých vzpomínkových videí, člověk se tam dozví nebo uvidí ledasco zajímavého – nejen z politického hlediska, propagandy. Já v té době nežil, narodil jsem se pár let před Sametovou (Husákovic děcko), takže nějak extra nepociťuji žádnou zášť… (21.03.2021)

Československý filmový týdeník už řadu let nesleduju, vlastně jsem poslední díl viděl u příležitosti 50. výročí Gottwaldovy smrti. Přesto mi skoro žádný díl neujde, protože když v neděli ráno vyléhávám, slyším z obýváku televizi. Je zajímavé sledovat, jak se forma zpracování mění v průběhu let. Od uřvaných propagandistických reportáží z počátku 50. let, kdy občanům Československa líčil otravně zpěvavý hlas o tom, jak kombajny na južnom Slovensku chrání světový mír, až po vcelku odlehčené reportáže o tom, co se kde postavilo a událo. Musím říct, že bych v dnešní době po příchodu do kina raději sledoval filmový týdeník než trailery na marvelovky a jiné filmy, které mě absolutně nezajímají, ale demokratický režim necítí potřebu propagovat se takovým způsobem. Možná proto nebude Evropanům chybět Evropská unie – protože jim nedokáže a ani se jim nesnaží za pomoci masmédií vtlouct do hlav, že se octli v ráji, ať už to odpovídá skutečnosti nebo ne. (986.) (14.09.2014)

Produkt dobové propagandy. Přesto hodně zajímavý studijní materiál. Výtečné jako pohled na historii Československa za dob socialismu, působící dnes mnohdy velice humorně až ironicky. Škoda, že není tvořena i kapitalistická obdoba, vsadím se, že všechny ty porevoluční ideje a zejména současná politická situace by za padesát let vzbudily taktéž nemalou vlnu smíchu .. a pláče. (31.03.2006)