Stopy zločinu: Recept na rozloučenou

Bartoška s Navrátilem to mají dá se říct u prdele, za to jejich vedoucí je strašnej pedant. Takhle mi připadají hlavní postavy tohoto seriálu Stop zločinů, jelikož to byla pro mne první epizoda seriálu, kterou jsem shlédl. Začalo to zajímavě. Lupiči bytů a kostelů se vkradou do bytu, který je zrovna vykrádaný někým jiným... Všichni mají červený auta a najednou se začne i střílet. A pak už to začíná být dost spletitý a zamotaný - překupník, narkoman, doktoři kteří jim pomáhají obstarat léky, homosexuálové. Už toho je fakt dost, takže ve výsledku jen taková průměrná detektivka z revolučního roku, kdy na stěně kriminálky stále visí pověšený obraz Edmundoviče Dzeržinského. [230. hodnocení, 14. komentář, 52%] (26.07.2019)

Začátek i konec nic moc, ale střed filmu je velmi slušný a překvapivě drsný. Jinak taková ta nemastná neslaná klasika - Bartoška s Navrátilem pátrají po nebezpečném vykradači bytů, přičemž z případu se toho vyklube docela slušná šlamastika. Spíše podprůměr. PS: pidizápletka s homosexualitou je dnes už zcela mimo mísu, ale tehdy to nebyla žádná sranda. Takže za tohle téma hvězdička navrch. (17.09.2023)

Malý pitaval z velkého města po brněnsku. To jsou Stopy zločinu, na jehož částech se podílelo Televizní studio Brno. Vznikly podle scénáře autora kriminálních románů Karla Štorkána. Také má svůj tým kriminalistů, jehož šéfem je Otakar Brousek a vyšetřovatele jako jsou Jiří Bartoška nebo Olda Navrátil. Ale nemá takový vtip, jako pánové z pražského oddělení. Zato je docela brutální, alespoň tenhle díl. Krádeže v kostelích, bytech a lékárnách, vraždy, drogy, homoušský páreček. Tohle všechno musejí brněnští kriminalisté vyřešit, ale napřed musejí všechny nitky pospojovat dohromady. Z dnešního pohledu je to víceméně humorné, ale já mám strašně rád, když je v tom zanechán ten odkaz doby, kdy se seriál natáčel. A ještě k tomu v brněnských ulicích, hospodách nebo poliklinikách. Všechny věci, co se tenkrát používaly, skleničky a popelníky od Coca-Coly, které jsme taky měli doma, móda, která koncem osmdesátek frčela, vybavení bytů nebo ordinací, pro to všechno mám slabost. Proto hodnotím vysoce, mě se to zkrátka líbí, i ten příběh měl spád a nenudil a Zdeněk Dvořák jako šílený narkoman byl fakt parádní! Navíc naprosto zběsilá hudba, která jakoby vypadla z nějakého amerického béčkového akčního filmu, na které se podílel mistr Pavel Blatný. Ještě by mě zajímal film Mind Games, jehož plakát visel v jedné scéně před kinem. Jsem zvědavý na další díly. (02.08.2019)

Přišlo mi to jako takový slabší Malý pitaval z velkého města, který se snaží nedostatek humoru kompenzovat větší drsností. Párkrát se mi zdálo, že se autoři nechali trochu inspirovat legendárním britským seriálem Profesionálové. Nechybí tu přestřelky, drogy ani homosexualita, která je tu ještě označována za "zvrácený životní styl". Závěrečný pokus o zatýkačku působil hodně trapně (obzvlášť, když to srovnám s elegantním zatčením nebezpečného "střelce" Rudlou Pekařem v Pitavalu:-). No a snaha o nezvyklý hudební doprovod je taky dost tragická. (28.02.2013)

Prvních dvacet minut nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o nejpovedenější díl z celé série, avšak v průběhu děje a zejména v posledních 20 minutách jsem dospěl k přesvědčení, že je tomu právě naopak. Vzhledem k roku natočení bych očekával celou řadu skutečností v poněkud "modernějším" pojetí. Dzeržinskij v kanceláři velitele a "zvrácený soukromý život" jako definice homosexuality mě pak dovedly k názoru, že tohle nemohli myslet vážně ani v Brně. (24.08.2011)