Krádeže a vlámania

Takýto typ filmov je v súčasnosti, už od dôb prvého Innarituovho filmu, veľmi populárny. Prepletené medziľudské vzťahy v moderných megapolách, ľudia, ktorí hľadajú samých seba uprostred mestskej džungle, nádych v tomto prípade európskeho artu a nejaké superstars v hlavných úlohách. Lenže podľa mňa je scenár mierne nedotiahnutý a tento pocit umocňuje vo mne strih, ktorý film ešte viac rozbíja. Tie tržby budú odrazom nie len komerčnosti súčasného publika, ale aj mierneho sklamania Minghellových fanúšikov. (08.10.2012)

Velmi citlivé, sociálně laděné psychologické drama ze současného kosmopolitního Londýna, příběh poměrně složitě vystavěný na ústřední dějové zápletce, na střetu mezi úspěšným podnikatelem, zahradním architektem Willem a patnáctiletým výrostkem, bosenským emigrantem Mirem, ten se pravidelné docházce do školy vyhýbá a místo vzdělávání si přivydělává vloupáními a krádežemi pro místní bosenský gang, Will je zpočátku jen Mirova další oběť a když se vloupání troufale opakuje, rozhodne se Will dalším čelit sám, od tohoto momentu se začítá odvíjet sled událostí, které Willa přivedou do prostředí, ve kterém Miro žije se svou matkou Amirou, s ženou, která svého syna bezmezně miluje a snaží se s velkým úsilím pro oba zajisti v obtížných podmínkách cizího prostředí co nejuspokojivější existenci, postupně se s ní přes řadu záměrných setkání sblíží, ale syn se matce přizná, že Will je právě ten muž, kterého on opakovaně vyloupil, že ho podezřívá policie a hrozí mu zatčení, zděšená matka začne podnikat zoufalé kroky, jen, jen, aby syna zachránila a mohli se tak společně vrátit do své rodné domoviny, tam kam skutečně oba srdcem i myšlenkami patří, do Sarajeva, opravdu velmi poutavě ztvárněný příběh s nádherným, i když jen těžko uvěřitelným romantickým závěrem, kdy vše dostává jakýsi smířlivý řád a osvobozující novou, čerstvou harmonii. (22.11.2012)

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. (10.12.2006)

tak tohle bylo takové pohlazení po duši! Nádherně propracovaný, strhující příběh ,kombinující citově velmi komplikované rodinné drama s etnickými problémy, odehrávající se v současném Londýně.To není nic lehkého na zfilmování a mám silný pocit, že je málo režisérů, kteří by si na tom nevylámali zuby! Příběh, který mě pohltil v prvních vteřinách a nepustil až do té závěrečné. Tady nebyla jediná zbytečná scéna, kdy bych se nudil a čekal na další...... Výborné herecké výkony, krásná a křehká Juliette Binoche v roli bosenské emigrantky Amiri a zároveň matky mladého Mira (člena gangu) , vynikající a nádherná Robin Wright Penn( v roli přítelkyně Willa a matky malé holčičky) a Jude Law v roli Willa ( spolumajitel londýnské firmy přestěhované na Kings Cross). Ten mě již nadobro přesvědčil, že to není pouze " pěkná tvářička" , ale že umí i hrát a to hodně dobře! Ve vedlejší roli šlapky bych málem nepoznal moji oblíbenou Veru Farmigu.Vše pod režisérskou taktovkou Anthony Minghella ( sám si napsal i scénář) , který tyhle příběhy prostě umí! Díky Anthony! (26.11.2008)

Okázalé herecké výkony v ne-až-tak vrstevnatém scénáři, který se navenek tváří velkoryse, ve skutečnosti toho však moc nesdělí. A když se má film doklopýtat ke svému závěru, učiní tak čistě proto, že už trvá ke dvěma hodinám a ne proto, že by vše logicky a uspokojivě završil. Minghellovo podchycení životních pravd je nicméně odzbrojující! (30.01.2007)