Krádeže a vlámania

Reziser Anthony Minghella /Talentovany Pan Ripley, English Patient/ natocil prijemny, sympaticky film s dobrou zapletkou. Film ani chvilu nenudi, realie Londyna potesia, male udalosti rozprudia nasledujuci sled udalosti, v ktorych nuda nema sancu. Zid Zakon /ja viem, Jude Law - Talentovany pan Ripley, Nepritel Pred Branami/ to zahral na urovni a prestal mi vadit, k tomu Juliette Binoche /Trois Couleurs : bleu, blanche, rouge/ je tiez vyborna herecka, takze o herecke koncerty je postarane. Najma ked sa k tomu pridruzi mlady zlodej Rafi Gavron /serial Rim 2005/ a skvela Vera Farmiga /The Conjuring/. Hlavna linia nenudi, film ma tempo, spokojnost. Viac takychto snimkov. 86 % (04.07.2015)

Film ukecaný, kecací, nic moc se tam neděje, kromě řešení mezilidských vztahů a vyhrocování jejich stavů. Sem tam se tam něco zaděje, ale není to nic moc akčního nebo přehnaně zajímavýho. Spíš se to celý táhne, než aby mě to bavilo. Ale zas ne že by mě to nebavilo. No ale filmy o nevěře, to asi není nic pro mě. Není nad Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Průměr. (06.04.2008)

Je to ze života, má to co říct, není to nic prostoduchého, je to skvěle technicky zvládnuté,... ale mě to prostě nezajímá. Nejspíš nejsem odpovídající věková kategorie, které to je určeno, ale nedovedu si představit, že by mě podobný film bavil třeba i ve čtyřiceti. Objektivně paráda, subjektivně nuda o ničem. 55% (11.04.2017)

Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera. (17.04.2008)

Dveře dokořán pravdě a zrádné zrcadlo nastavené pokřiveným a o to bolestivějším skutečnostem. Štěstí je zatraceně nevyzpytatelná věc a když vás za sebou popotáhne nečekaným směrem, neznamená to, že vám ten slastný pocit zůstane navždy. Minghella se po nějakém čase vrací k aktuálním problémům a vzal si pořádné sousto, protože kombinovat citově velmi komplikované rodinné drama s etnickými problémy a stavem současného Londýna, je téměř nadlidský úkol. Postupem času mě ale svým chladným přístupem dostal. Tohle totiž není strhující dobrodružství z Afriky, kde vás každá vzpomínka pálí, ani dobrodružná válečná odysea, jak jsem si v jeho obvyklé velkoleposti navykl. Tady jde o současnost, jde o pravou vůni života, bez příkras, bez omluv. A v tom je ta síla. V uvědomění si naprostého zoufalství, sdíleném společně s hlavními postavami. Možná mě až mrzí, že pan režisér tentokrát není tak suverénní, nedokáže diváka provést do všech zákoutí a tam ho uhranout. Navíc emotivní scény, ve kterých hraje prim Juliette Binoche, mi neseděly a její finální prosby k Willovi mě nechávaly chladným. Jenže jakmile začal Jude Law v závěru mluvit o tom, že už neumí být upřímný a že možná proto má tak rád metafory, v tu chvíli to všechno začalo být zase velmi osobní. (06.09.2007)